Zatracení parchanti

Takový cit, taková něha a ještě od muže! V této podivuhodné knize je skryto tolik lásky, tolik touhy být milován a milovat, tolik krásných věcí! Doporučuji ji přečíst všem mladým lidem, aby si vážili domova, rodičů, aby si vážili života, tak jako protagonista (sám autor), proti kterému se spolčilo snad všechno. Jeho víra však byla vírou Robinsona a on s ní pomalu, ale jistě, nakonec překonal všechny nesnáze. V rozkvetlém závěru se opět setká se svými drahými. Dávno jsem nečetla takovou knihu. Opravdu úžasné!

Kdo je ten Rezek? Vždyť ho nikdo nezná... A přeci je jeho kniha fenoménem! S knihou jsem prožívala opět své vlastní dětství, ačkoliv jsem v dětském domově nikdy nebyla. Ale měla jsem velmi přísnou maminku a tak atmosféru, pocity křivdy a nespravedlnosti jsem ve svém dětství zažila téměř v té podobě, jakou jí líčí autor ve své úžasné knize Zatracení parchanti. Nesetkala jsem se již velmi dlouho s takovým lidstvím a s tak krásnou češtinou jakou Jiří Rezek používá. I přesto, že autor zažívá v domově peklo, chvílemi jsem mu záviděla jeho pohledy na svět, jeho lásky v dětském domově, jeho životní sílu a optimismus. Tato kniha do mě jakoby opět vžila již dávno ztracenou naději a lásku, jakou jsem měla snad ještě jako malá holka. A tak své mamince, po přečtení knihy Zatracení parchanti, nakonec odpouštím...