Spasitel

Třetí dějová linie se následně odvíjí ve zmíněném Oslu v předvánočním čase. V jednom z místních hotelů si pokoj na jednu noc zamlouvá cizinec, podle přízvuku pocházející odněkud z východní Evropy. Je připraven splnit svou misi a zabít člověka. Tato činnost pro něj vždy byla hračkou, ale tentokrát se cosi pokazí a místo Jona Karlsena umírá jeho bratr Robert.

O této paradoxní záměně se vrah dozvídá pomocí hříčky osudu. Jeho let do Záhřebu je díky špatnému počasí zrušen, a tak je vrah nucen strávit ještě jednu noc v Oslu. Z ranních novin se dozvídá, že zastřelil nepravou osobu, vrací se proto zpět na místo činu s odhodláním svůj úkol splnit a napravit tak chybu, kterou způsobil. Věc ovšem nepůjde tak hladce. V cestě mu totiž stojí detektiv Harry Hole.

Postava detektiva Harryho Hola mi téměř od počátku Spasitele přirostla k srdci, přestože není zrovna zosobněním lidské vřelosti. Je velmi svérázný, pokouší se abstinovat, protože má problémy s alkoholem, svou práci však dělá svědomitě a nevyřešené případy u něj takřka neexistují. Snad právě proto je mezi svými nadřízenými uznávaný, oni sami mu leccos odpouští, např. nerespektování příkazů.

Spasitelův úkol se zdá být víc a víc nesplnitelný, a to nejen díky pátrání detektiva Hola. Spasitel nemá peníze, nemůže se tudíž nikde ubytovat, navíc mu docházejí náboje ve zbrani. Byl totiž vždy zvyklý mít jich pouze sedm, přičemž nikdy nevypotřeboval víc jak jeden náboj pro splnění svého úkolu.

Přestože je Spasitel již šestým dílem krimi série, číst ji můžete i bez toho, aniž byste znali předchozí díly. Spasitel mě natolik oslovil, že jsem se rozhodla od Jo Nesba přečíst ještě Nemesis a Pentagram, ale musím říci, že ani jedna z knih se mně nezalíbila tolik, jako právě Spasitel, který mě přímo pohltil, a to jednak zápletkou a pak samozřejmě také stylem - spádem, mírou napětí a vlastně všemi vlastnostmi, které má správná detektivka mít.

Vše je tak snadno uvěřitelné, měla jsem pocit, že se tento případ může stát komukoli. Nic není vyumělkované, nic nepůsobí vymyšleně. Když jsem pak přemýšlela nad receptem, který zřejmě Jo Nesbø použil pro Spasitele, uvědomila jsem si, že je vlastně jednoduchý! Stačí obyčejná nenávist, beznaděj, city, které nikdy nebyly naplněny a v neposlední řadě i nezbytná naděje a víra, že jednou bude lépe.

Na Spasitelovi se mi zalíbilo i autorovo umění stále udržovat čtenářovu pozornost. Konkrétně tomu bylo např. u momentů, kdy se jeden děj končí na určitém místě, a právě na něm zase jiný děj začíná. Člověka to donutí víc přemýšlet a dávat pozor, ale v žádném případě jsem neměla pocit, že bych se v ději ztrácela.

Další kladné hodnocení bych udělila zvratům, které se odehrají na konci kapitoly. I v tom podle mě spočívá mistrnost v psaní detektivek. Člověk je pak neustále napnutý, jak to dopadne, jak se bude vyvíjet další kapitola.

Nevím, zda severští autoři jako Jo Nesbø, Lars Kepler nebo Stieg Larsson a další, objevili ten správný recept pro sepsání kvalitní detektivky, ale v každém případě musím říct, že všechny, co jsem v poslední době četla, jsou perfektní a Spasitel se mezi nimi určitě drží na přední příčce!


Autorkou recenze je Andrea Štyndlová

Přidat komentář