Temné kouty

Vražda. Jak naprosto úchvatné slovo. Je pravda, že v případě Dayových se o 'ratolišti krve a hrůzy' bavit dá, ale kdo má zkušenosti s opravdovýma Vraždama nebude ze stylu zabití nijak ohromen, není to vůbec 'drastické' (viz. výš) a i slabé povahy, které potřebují na noc zapnutou lampičku a štěně do postele (které stejně vraha nezastaví) mají reálnou šanci, že se nebudou v noci budit ze strachu, že uvidí satanistické znamení. Možná. *ďábelský smích*

"Další fakty?
Nejmladší dítě, sedmiletá Libby, vrahovi unikla.
Nejstarší syn, patnáctiletý Ben, byl odsouzen za vraždu své rodiny."

Po dvaceti pěti letech Libby znovu otevírá staré rány, které se ještě nestihly zahojit. Co člověk neudělá pro peníze? Ona o svém příběhu, o svých temných koutech, vydala knihu a nyní si jí k sobě pozvali nadšenci, které to, co se tenkrát stalo víc než fascinuje a věří, že Ben je nevinný.. Za nemalé peníze se Libby vydává po stopách minulosti a zjišťuje, že peklo je místo, které je až moc dobré pro ty nejodpornější z odporných.

"Užívej si života - nikdo z něj nevyvázne živý."

Já x G. Flynn = 0 : 5 642 412
Připadala jsem si jak v pohádce O Jeníčkovi a Mařence, pravda, trochu zmutované. Autorka Gillian Flynn byla jako zlá babizna, která mi házela pod nohy čokoládové bonbonky Lindt (jak se rozplývají na jazyku, ach, prostě jim nejde odolat!) a vedla si mě přímo do své pasti! Nedovolovala mi myslet na žádný jiný bonbonek, protože v mých očích nic jiného než přímá 'vydrobkovaná' cestička nedávala smysl. Měla to dokonale promyšlené! 427 z 448 stran jsem jí prakticky zobala z ruky! Kdyby mi opravdu dávala Lindt, jsem už buřt! Ale vážně.. přes všechny mé teorie, které buď byly tak praštěné, že bych se dřív naučila levitovat, než aby byly pravdou, nebo byly tak jednoduché, že jsem sama nevěřila jejich primitivitě. Můj mozek se v onom hledání Vraha opravdu zavařil a asi i převařil, poněvadž jsem na to prostě nepřišla! A neskutečně mě to štve. :D Autorka je prostě vtipálek, neměla jsem proti ní šanci.

"Nezdržuj se maličkostmi, jsou to jen maličkosti."

Hop sem, Hop tam..
Temné kouty jsou psány z mnoha pohledů (Libby, Ben, Patty...) a děj pravidelně přeskakuje z roku 1985 do 'současnosti'. Nejste tedy ochuzeni vůbec o nic, pomalu sbíráte střípky informací a skládáte skládačku (mimochodem, je to jako 1000i dílkové puzzle v černé barvě = Good Luck) stejně jako dospělá Libby, která mě neskutečně překvapila svým charakterem - malá, zrzavá, vegetarián, obyčejná, nudná.

Jak už jsem se zmínila výš, Vražda sama o sobě nebyla to nejlepší, ale tím, jak jsem nakoukávala do událostí, které jim předcházely, sblížila se s postavami (Ben :3), jsem s nima začala soucítit natolik, že musím přiznat... jo... byla to krutá Vražda! Plus ten satanismus k tomu... Heheh.

Ze samotného stylu psaní mrazí! Vyzařuje z toho inteligence, hravost a troll autorky! Ona prostě ví, že nikdo neví! Určitě se mi teď někde směje... Já to cítím!

Máte taky ve své mysli místo, které se dá nazvat 'Temný kout'?
Zdržím-li se příliš dlouho u vzpomínek, jak se máma snaží vlastními silami znovu opravit ten zatracený kávovar nebo jak Michelle poskakuje v žeržejové noční košili s podkolenkami vytaženými až ke kolenům, přeskočí mi mysl do Temného kouta. Maniakální šmouhy křiklavě rudého zvuku ve tmě. Ta nevyhnutelná rytmická sekera, mechanicky se pohybující, aby nasekala dříví. vystřely z brokovnice v malé chodbičce. Matčino vyděšené sojčí štěbetání, jak se s napůl ustřelenou hlavou stále snaží zachránit své děti.

Tato kniha, stejně jako Ostré předměty a Zmizelá, by neměly uniknout žádnému fandovi Thrillerů, Krimi věcí a Lindt bonbonů...

Autorka recenze: Kateřina Pavlíková
http://spacewithbooks.blogspot.cz/

Libby Dayová už se přes pětadvacet let vypořádává s krutými vzpomínkami na dětství. Přesněji na noc, kdy přišla o svoji matku a dvě sestry, které zabil její bratr. Nechtěla se k tomu nikdy vracet, ale neleze to, díky tomu nedokáže svůj život přehodnotit a něco na něm změnit.

Po setkání se skupinou, která se zajímá o podobné případy zavraždění celé rodiny, či o zmizení některého ze členů, se setkává se svým bratrem Benem. Tím, který měl zavraždit všechny její blízké. Překvapí ji tím, že už je se vším vyrovnaný, a to i přestože jeho vyhlídky na osvobození nejsou skoro žádné. A mohl by být opravdu nevinný? Kdo jiný by toho činu byl schopen?

I mozek se může někdy splést. A proto Libby chce zjistit, co se ten den vlastně stalo. Mnohé ji překvapí, mnohé ji utvrdí. Je její bratr vrahem, který byl neprávem odsouzen?

Nepochopený chlapec. Milostné hrátky. Nátlak „kamarádů“. Smrt býka. Mladá matka. Peníze pro život. Uškrcená dívka. Zastřelená hlava rodiny. Alkoholový sen. Dětské svědectví.

*

V Benově pokoji se ale tehdy svítilo. Moje první souvislá myšlenka: u Bena v pokoji se té noci svítilo a někdo tam mluvil. Chtěla jsem na to přestat myslet, ale neustále jsem se k tomu v duchu vracela. Proč by šílený vrah chodil do Benova pokoje, zavíral se v něm, rozsvěcel a povídal si?
V Benově pokoji se svítilo. Zapomeň na všechno ostatní: na pomstychtivého Loua Catese, na kvůli dluhům smyslů zbaveného Runnera, na bandu gangsterů, kteří chtěli dát Runnerovi lekci tím, že mu vyvraždí rodinu. Zapomeň na ten burácející hlas, který jsi slyšela a která – no dobrá, prosím – možná nepatřil Benovi. Jenže když jsme šly spát, Ben doma nebyl, a když jsem se probudila, svítilo se u něj.

…

„…Nebuď celej život jen vyděšenej kluk bez koulí, co nechá lidi kolem sebe, aby ho buzerovali, a dovolí jim, aby mu naháněli strach. Bejval jsem jako ty, člověče, a nechtěl bych, aby se to ještě někdy vrátilo. Ne, kurva! Jen koukni, jak se k tobě choval vlastní táta. Jako ke zvadlýmu kokotovi. Jenže každej dostane to, co si zaslouží. Ale to ty asi víš.“
Ben natahoval do plic mrazivý vzduch, Treyova slova mu zalézala pod kůži a vzbuzovala v něm stále větší vztek. Není přece zbabělec.
„Tak dělej, Bene, udělej to, prostě to udělej,“ popichovala ho Diondra.

*

Gillian Flynnová se pro mě už od Ostrých předmětů stala pojmem, který sleduji a vyhledávám na pultech knihkupectví. Je to záruka kvality. Temné kouty nejsou výjimkou. Tentokrát se ale autorka zaměřila jiným směrem. Ano, hlavní hrdinka je žena, ale hlavní postavení tady nakonec má tentokrát i muž, tedy Ben Day. Skvěle propracovaný příběh a charaktery postav dodávají dílu dokonalý prostor pro nezapomenutelný thriller.

Autor recenze: Josef Němec

Gillian Flynnová již od mala trpěla zvláštní oblibou pro hororové a krvavé příběhy. Sama o sobě tvrdí, že byla podivné dítě. Jak se zdá, obliba v děsu a krvi u ní přetrvala až do dospělosti. Jak se můžeme přesvědčit v jejích knihách. Břitký a místy dost naturalistický styl psaní je pro tuto autorku typický, stejně jako schopnost zvedat čtenářům hladinu adrenalinu v krvi.

Libby Dayová si sebou již navždy ponese hrůzné vzpomínky na dětství. Je to již více než čtvrt století co její rodinu postihla nepředstavitelná tragédie, kdy její bratr Ben postupně vyvraždil celou rodinu. Dnes už vzpomínky na tuto děsivou událost vybledly a jedinou připomínkou je tak jediná přeživší Libby a její šílený bratr Ben.

Libby je tak parádní kandidátkou na psychologa, který jí pomůže z jejích nočních můr a traumat. Ovšem to by nebyla Flynnová aby příběh řádně neokořenila. Místo křehké osoby, kterou pronásledují noční běsy, je Libby pěkně vypočítavá a zhýčkaná mrcha, která v životě nemusela na nic šáhnout. Jelikož až do dnes žila z fondů, které dostala díky svému osudu. Ovšem zlatá žíla postupně vysychá a Libby zvyklá na svůj životní standard se bude muset poohlédnout po nových zdrojích. Díky tomu se setkává s lidmi, které zajímají staré případy a Libby je tak konfrontována s faktem, že se té osudné noci nemuselo vše stát tak jak si až do dnes myslela.

Autorka opět rozehrává psychologickou hru plnou napětí. I díky kapitolám kde se v ději vracíme k osudné noci tak získáváme celkový náhled na události, které se staly a mají následovat. Navíc se neomezujeme pouze na úhel pohledu Libby, ale i její mrtvé matky a šíleného Bena. Už jsme si mohli zvyknout, že Gillian má mimořádný cit pro dávkování napěti. A právě díky tomuto prokládání děje jej dostáváme plnými doušky.

Opět nás budou trápit lehké náznaky a nejasnosti, které čtenáře nenechají klidnými až do samého závěru. Vraždil opravdu šílený syn? A pokud ano, tak proč? Ne nadarmo jsou knihy Gillian Flynnové ceněny na všech frontách a i když můžou některé scény být pro slabší povahy trochu drsnější, jedná se o to nejlepší co můžeme v daném žánru najít.

Fanoušci filmových adaptací navíc mohou zaplesat, protože právě Temné kouty by měli být po Zmizelé druhým filmem, který se podle knih této autorky chystá. V hlavní roli Libby se můžeme navíc těšit na Charlize Theron, která si jistě brousí zuby na dalšího oskara. A proč ne právě za roli bezcitné mrchy Libby Dayové.

Autor recenze: Petr Čapek
http://pcapek.blogspot.cz/

Přesto, že se na místě činu podaří nalézt znepokojivé stopy, jejichž původ je nejasný, k vraždám se dozná samotný Ben a Libby ho navíc usvědčí. Její vzpomínky jsou sice stále živé, ale tím, že skutečným vrahem je Ben, si po pětadvaceti letech přestává být jistá, zvlášť poté, co ji osloví skupinka amatérských vyšetřovatelů dávno zapomenutých vražd. Nebylo opravdu přece jenom během krvavé noci všechno trochu jinak?

S Gillian Flynnovou jsme se loni mohli seznámit díky knize Zmizelá, která slavila mimořádný úspěch. Upoutala mě natolik, že jsem se bezprostředně rozhodla přečíst si další z jejích děl, Temné kouty. Není rozhodně na místě šetřit superlativy. Jedná se o naprosto strhující dílo se závěrem, který vám nedovolí knížku odložit. Bezpochyby ji řadím k tomu nejlepšímu, co jsem v žánru krimi thrillerů doposud přečetla.

Naprosto perfektně je pojata psychologická rovina každé z hlavních postav. Jednotlivé kapitoly vždy sledují pohled jednoho z aktérů příběhu, nejčastěji Libby, Bena a jejich matky Patty. Benovi je zrovna toho roku, kdy k vraždám dojde, 15 let, což je věk, kdy je člověk velmi snadno ovlivnitelný. Snad proto se přidá k satanistům, pro něž je důkazem oddanosti nutnost zabít a obětovat živou duši satanovi.

Nikdy se myšlenkami na tu noc nemohu zaobírat příliš dlouho. Dala jsem jim vlastní název, jako by byly obzvlášť nebezpečnou oblastí: „temný kout.“

Zajímavé je střídání časových os. Jednou se ocitáme v roce 1985, záhy zase v současnosti. Neobávejte se chaotičnosti, děj je totiž naprosto přehledný a sledovat ho můžeme ve dvou různých časových liniích, které se nakonec protnou ve strhujícím závěru. Na střídání minulosti a současnosti si čtenář brzy zvykne a nakonec jistě ocení to, že obě časové linky nakonec současně odhalují zdrcující pravdu.

Během čtení jsem neustále přemýšlela nad tím, kdo má v něčem tak hrůzu nahánějícím prsty. Že by přece jenom samotný Ben? Nebo někteří z jeho satanistických přátel? Musím přiznat, že takové vyústění jsem nečekala ani v nejmenším.

Temné kouty jsou dílem s jedinečnou atmosférou. Prostředí missourijské farmy, děsivý mráz té krvavé lednové noci, prašná cesta z Kansas City, nad kterou se stahují dusná mračna, když Libby jede pátrat po skutečném vrahovi svých příbuzných... To všechno je dokonale vykresleno tak, že čtenář má ono prostředí přímo nadosah, dokáže si ho perfektně představit, jako by se sám dotýkal "vlčích ocasů", rostoucích za zchudlou farmou kdesi ve Spojených státech.

Temné kouty vás budou děsit i fascinovat zároveň. Je to naprosto strhující dílo, které snad ani nikomu nemůže dovolit hodnotit ho jakkoli negativně.

Autorkou recenze je Andrea Simoglu

Temné kouty

Temné kouty