Poprvé

Dokážete si představit, že žijete v manželském svazku velkou část života s někým, koho ve skutečnosti ani neznáte? S někým, kdo vás nemiluje a má k vám dokonce, dá se říci, odpor? Přijde vám tato myšlenka absurdní a říkáte si, že si to nedovedete představit? A co se stane, když onemocníte, změní se vaše manželství k lepšímu? Kniha vám přesně takový vztah přiblíží a ukáže vám, že i člověk, který k vám nemá úplně blízko, se k vám v té nejtěžší chvíli nemusí otočit zády.

Já jsem spíše rodinný typ, mým snem je mít malý domek a velkou rodinu, proto jsem nejdříve nemohla pochopit hrdiny knihy a neměla jsem s nimi nic moc společného. Abych se přiznala, v duchu jsem se pořád modlila, abych něco takového nemusela také prožívat. Jenomže to, kam člověka osud zavane, si nikdo nevybere a musí žít takový život, jaký se mu naskytne, na to vlastně příběh poukazuje. Nikdy nevíme, kdy se náš svět zhroutí, jako malý hrad z karet, třeba právě kvůli nemoci.

O amyotrofické laterální skleróze, kterou Mattie onemocněla, jsem do této doby vlastně nic nevěděla, proto byl příběh pro mě v tomto směru velice přínosný. Projev choroby byl tak normální, vždyť přeci, koho z nás někdy nebolí nohy nebo do nich nedostane křeč, až jsem příznaky hledala i na sobě samé.

Ale abych nemluvila moc okolo, kniha byla pro mě překvapením a zároveň i zklamáním. Překvapivá byla v těžkosti příběhu a v ladnosti jeho napsání, bohužel na druhou stranu jsem se tolik nedokázala vžít do postav, jako se mi to stává u jiných knih. Celkově tedy knihu hodnotím pozitivně, ovšem má i své minusy. Doporučuji ji ke čtení každému, protože všichni by si měli uvědomit, jaké mají štěstí, když vlastní to nejdůležitější – zdraví a domov.

Autorka recenze: Veronika Doležalová