Knižní web

Volejte veterináře - Příhody z veterinární kliniky

Průměr: 3.66666666666667
(12x)
Nakladatel: Knižní klub (EUROMEDIA GROUP, a.s.)
Jazyk: česky
Pořadí vydání:1.
Počet stran:280
Typ, vazba:Kniha, pevná
Formát, hmotnost:134 × 207 mm, 350 g
Více podrobností
Běžná cena: 259 Kč

Není skladem 
Bližší informace o dostupnosti nejsou k dispozici.
Informace o dostupnosti

Zboží bohužel momentálně není skladem. Pokud chcete být emailem informováni o jeho naskladnění, klikněte na tlačítko "Sledovat titul" a zadejte svou emailovou adresu.

Poslední změna: 23.04.2024 22:08

Anotace

V úvodu autor, mladý veterinář, nastupuje na noční provoz nonstop veterinární kliniky v anglickém Brightonu. Každý podvečer v šest hodin střídá svou denní kolegyni a do osmi do rána přijímá akutní případy, jak v ordinaci, tak i na zavolanou s dojezdem ke klientovi domů. V knize je věnováno dost prostoru jednotlivým veterinárním případům, které jsou prakticky vždy popisovány s nadhledem a humorem. Mezi pacienty se objevují nejčastěji kočky, psi, králíci, papoušci a hlodavci, ale v průběhu doby dojde i na lišku, koně či krávu.

Specifikace

Název: Volejte veterináře - Příhody z veterinární kliniky

Originální název: Vet on Call

Autor: Marc Abraham

Překladatel: Kamila Weiserová

Titul je zařazen do žánrů:

ISBN: 978-80-242-3732-9

EAN: 9788024237329

Objednací kód: -

Hodnocení a komentáře

Titul ještě nikdo nekomentoval, buďte první.

Přidejte svůj komentář

E-mail nebude zveřejněn. Vyplňte v případě, že chcete být informování o reakcích na Váš komentář.

Ukázka z textu

Bill patřil k motorkářům klubu Hell´s Angels. Dorazil v kožené bundě na bezvadně naleštěné motorce Harley Davidson. Sundal si helmu a rozhodil dlouhé stříbrné vlasy, jako bychom točili reklamu na šampon. S sebou měl trochu bizarního spolujezdce. Vzadu na mašině, na samém konci koženého sedadla, zabezpečená dvěma žlutými elastickými provazy a zabalená do silné deky, se vyjímala ptačí klec.
„Jak se jmenuje?“ zeptal jsem se a nadzvedl látku, abych mohl nakouknout.
Bill mi pohlédl zpříma do očí. „Fešák,“ řekl bez náznaku ironie.
Spolkl jsem úsměv a přikývl. Vtípky o tom, že „miláčci vypadají jako jejich páníčci“, je lepší nechat si pro sebe. Fešák byla nádherná zelenožlutá andulka, ale neměla mnoho důvodů proč si prozpěvovat.