Černočerná tma

A jak na mne kniha zapůsobila? S dovolením bych začal samotným (skutečně výborným) autorovým doslovem: „Příběhy v této knize jsou drsné. Možná se vám místy těžko četly. Jestli ano, ujišťuji vás, že mně se místy stejně špatně psaly.“ A skutečně, o knize se dá říci mnoho, ale asi nejvíce, že je skutečně drsná, a jak jsem už někde napsal, jakoby bez morálních zábran. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že napsat to King před nějakou desítkou let zpětně, vydal by to asi pod svým temnějším alter ego – Richard Bachman.

V této sbírce, která byla nominována na cenu Bram Stoker 2010 (takový knižní Oscar pro horory), se nachází čtyři povídky – 1922, Velký řidič, Prodlužování času a Dobré manželství. Čtyři příběhy o čtyřech podobách lidského šílenství.

První z nich – „1922“ – nás zavádí do malého městečka Hemingford v Nebrasce (které fandové znají už např. z románu Svědectví), přesněji na menší farmu manželů Jamesových. Povídka je vlastně vyznáním Wilfreda Jamese, který v roce 1922 zavraždil svoji manželku. Mnohým znalcům postup vraždy i zbavení se mrtvoly ve staré opuštěné studni, bude připomínat fantastickou knihu Doloros Claibornová. Ale zde je to přece jen trochu jiné. Zde Wilf není v roli trpitele. Je v roli muže, který se rozhodl vzít osud manželství, a potažmo farmy, radikálně do svých rukou. Pečlivě naplánovaný čin se ale začíná kousek po kousku rozpadat, stejně jako Wilfova rodina, a především jeho psychický stav.

Jsme tak vtaženi do jeho děsivých halucinací, které vyvrcholí 11. dubna 1930 v jednom hotelovém pokoji v městečku Omaha. V povídce „Velký řidič“už ale nejde o pečlivě plánovanou akci, ale o bezmeznou touhu po krvavé pomstě znásilněné a zmlácené ženy. Není zde omluvy pro nikoho, kdo se má něco společného s tímto brutálním ponížením.

Ovšem osobně vidím vrcholem „nemorálnosti“ povídku „Prodlužování času“. King zde dal skutečně volný průchod lidské závisti a nenávisti. Stačí jen podepsat smlouvu se satanem, a pak si užívat pohledem na utrpení druhého.

Poslední příběh je psaný z pohledu ženy, která po letech manželství náhodou zjistí temnou stranu života svého manžela. Krvavá stopa, která se táhne mnoho let nazpět, ale neznamená jen šok pro ní, ale především hrůzu z důsledků jeho odhalení. Ale jakou zachovat tvář? Jak žít a spát vedle někoho takového? Ale jak se říká, na hrubý pytel, hrubá záplata!

V posledních letech mnoho fandů krále hororů žije s jistým pocitem, že mistr se už trochu vypsal, že už to není to pravé „ořechové“. Příběhy nemají ten pravý nervy drásající „šmrnc“. Sbírka „Černočerná tma“ mi připadá jako návrat ke kořenům, do doby, kdy byl střízlivý tak pět šest hodin denně. Moderní horor, který nemá za úkol moralizovat, ale popisovat obyčejné lidi v neobyčejných situacích, které se tak trochu vymknout z rukou. A v tom je King mistr, což dokazují stamilióny prodaných titulů po celém světě.

Zakončil bych opět citací z jeho doslovu: „Chyť se mě za ruku, můj věrný čtenáři, a já tě rád odvedu zpátky na denní světlo. Moc rád tam zamířím, protože věřím, že lidé jsou většinou v podstatě dobří. Za sebe tedy můžu prohlásit, že jsem. Tebou bych si však nebyl tak docela jistý."


Autorem recenze je Bohdan Volejníček

Přidat komentář