Doktor Proktor a prdicí prášek

Norský spisovatel Jo Nesbo, který se do povědomí českých čtenářů zapsal sérií detektivních příběhů s osobitým hlavním hrdinou, detektivem Harrym Holem, napsal také sérii knih pro děti s neméně osobitými Doktorem Proktorem, Bulíkem a Lízou.

V první knize Doktor Proktor a prdící prášek se seznámíme se školačkou Lízou, dcerou velitele, které se nedávno odstěhovala kamarádka ze sousedství do Sarpsborgu. Do domu po ní se ale právě stěhuje podivně malý chlapec s rudými vlasy a zvláštním jménem Bulík. I přes svou miniaturní výšku je to ovšem kluk k nepřehlédnutí. Má vyřídilku, kterou dokáže odbourat či zmást nejen paní učitelku, ale třeba i dvojčata Trulse a Tryma Tránovy, kteří se ho pokoušejí šikanovat, stejně jako Lízu.

Z Lízy a Bulíka se stanou kamarádi a do své „party“ přiberou také dalšího souseda: podivínského vynálezce doktora Proktora. Toho poznáváme ve chvíli, kdy právě vynalezl další ze svých skvělých věcí – prdící prášek. Jen nějak netuší, k čemu by měl být dobrý. S uplatněním takového vynálezu však Bulík nemá ani trochu potíže. Prdící prášek bude přeci skvělou zábavou pro všechny děti při blížícím se státním svátku. A jeho silnější verzi Prdonautí prášek doktora Proktora přeci můžou nabídnou Národnímu úřadu pro letectví a kosmonautiku – NASA!

„Díky“ panu Tránovi a jeho povedeným synům, však nic nejde tak hladce, jak to Bulík, Líza a doktor Proktor naplánují. A tak se např. Bulík s doktorem Proktorem ocitnou v cele smrti. Nebo se Bulík v městském podzemí utká s tvorem, který sežral i přerostlého mongolského hryzce, o němž je zmínka dokonce i v knize „Zvířata, jejichž existenci byste si raději nepřáli“.  Nebo má Líza svůj záložní tajný plán.

Nakonec vše dobře dopadne a to i včetně toho, že dirigent Madsen přijme Bulíka do diogenského školního orchestru. Bulík je totiž velmi nadaný hráč na trubku a Líza hraje na klarinet.

Z celého příběhu, který je skvěle vystavěný, propojený a krásně bláznivě neskutečný, máte jako dospělý čtenář neodbytný pocit, že se Jo Nesbo při psaní dobře bavil. A bavíte se s ním. A čtete-li nahlas třeba šestiletým dětem, baví se i ty. Příběh o prdícím prášku je i pro předškoláky srozumitelný a zábavný. Stejně jako neotřelé ilustrace Pera Dybviga.

Autorkou recenze je Lenka Mynaříková

Přidat komentář

Když jsem na pultech s novými dětskými tituly uviděl knihu, která má v názvu prdící prášek, nejen já, ale i můj syn (velký čtenář), jsme zavětřili nějakou príma knižní kulišárnu.

A skutečně, Nesbo se vydal tak trochu ve stopách svého (zčásti) norského kolegy, spisovatele Roalda Dahla, který se proslavil tituly jako „Matylda“, „Prevítovi“, „Jirkova zázračná medicína“ či celosvětově proslulou knihou „Karlík a továrna na čokoládu“. Proslavil se především tím, že jeho dětské knihy nejsou tak rodičovsky košer. Jestli jste četli knihy jako „Jirkova zázračná medicína“ nebo „Prevítovi“, tak víte, že nějaké poetické vyprávění o idylickém světě v nich nenajdete. Ale naopak kopec humoru, který budou milovat všichni mladí věkem i duchem.

Hrdiny Nesboho skutečně podařené knížky jsou tři postavy – jednak onen ztřeštěný vynálezce doktor Proktor, dívka Líza a pak kluk jménem Bulík, maličkatý klučina s ohnivými vlasy a pihami na tváři. A s drzostí a sebejistotou, která z něj, a potažmo celé knihy, dělá ono jedinečné a tak trochu nevýchovné.

Bulík se právě nastěhoval do čtvrti v Oslo, kde žije Proktor a Líza. A když svým zvědavým nosem vyčmuchá, že podivín jménem doktor Proktor opět něco šíleného vynalezl, okamžitě u toho musí být. Jenže doktorův prášek proti prdění nefunguje, což si ověřil Bulík jako jeho nový asistent.

A tak mu navrhne, aby vynalezl prášek fungující přesně opačně! Byl by vhodný např. pro sedláky, kteří tak budou rozsévat bleskově osivo po poli. Nebo jako nejrychlejší cyklopumpička světa - jeden konec hadičky do kola, druhý do zad..u a kolo je nafouknuto raz dva. Nebo jako super vysoušeč vlasů. Ale kdo by se po něm mohl určitě  „umlátit“, jsou děti. Jenže o vynález mají zájem i nekalé živly z této čtvrti – pan Trán a jeho povedení synáčci Truls a Trym.

Na knize tohoto syna knihovnice je těžké říci, co je nej. Snad všechno: úžasný humor, skvělé dialogy, co postava, to někdo jedinečný, a především ty nápady. K tomu z knihy je celkem cítit jistý ironický přístup Jo Nesboa k norskému národu, k jejich oddanosti ke králi, k uctívání jejich státní svátku 17. května atd. Jen musím zjistit, co mají Norové proti Finsku.  Prostě každý, kdo má rád knihy jako „Jirkova zázračná medicína“, „Deník malého poseroutky“ či „Legenda o Pistolnici Murphyové“ si tuto norskou sérii určitě zamiluje.

O úspěchu „prdícího prášku“ v české kotlině dokazuje i fakt, že už čtrnáct dní po vydání musel nakladatel udělat dotisk (a už teď se chystá druhý dotisk!) K úspěchu přispívají i ilustrace populárního Per Dybviga.


Autorem recenze je Bohdan Volejníček

Přidat komentář