Dobré ráno, Harri

Čtenáře zavádí do současného Londýna, v němž pohromadě vyrůstají děti mnoha imigrantů. To je skvělá půda pro střet různých kultur, jejich vzájemného obohacování, ale také pro násilí i vraždu. Právě jedna taková vražda teenagera knihu otevírá a hlavní hrdina, dvanáctiletý Ghaňan Harri Opoku, se ji se svým kamarádem Deanem snaží vyřešit.

Tím se ale původně bezstarostný kluk dostává do střetu s Dellským gangem, do kterého původně chtěl patřit, a znepřátelí si i další rváče v okolí. Vše pozoruje holub, Harriho anděl strážný, jenž se mu snaží ulehčit drsný svět, stejně jako se jiní holubi snaží ulehčit každý sobě přidělenému člověku. Harriho holub ale dostane asi až příliš těžký úkol, aby svého chráněnce spasil.

Při psaní debutu Kelman vsadil vše na jedinou kartu – totální subjektivitu. Ta je v literatuře populární již dlouhá desetiletí, i dnes však může přinést něco kouzelného i lehce originálního. Třeba knihu Dobré ráno, Harri. Kelman čtenáře uzavírá do Harriho světa a je v naplňování konceptu důsledný. Díky tomu kniha funguje jako skvělý dokument mluvy dnešní mládeže.

Pro srovnání můžeme vzít takřka jakýkoli český film či seriál, z nichž zjistíme především to, jak dnešní mladí nemluví. Harriho okolí je brutální, vulgární, což se odráží i v jeho vlastním náhledu na svět. Přesto si Harri ponechává po celou knihu určitou dětskou čistotu, spontánnost ve vyjadřování i přemýšlení. Tu radost, již v pubertě s přívalem hormonů většina z nás ztratí a nahradí ji cynismus, odstup. Je nesmírně kouzelné číst takto literárně čistě zachycený konec dětství.

Neméně sympatické je míchání všech možných vlivů, k němuž v Harrisonově hlavě dochází. Křesťanská věrouka se mísí s pravidly gangů, vlivy televizních seriálů Kriminálka, prvotních přírodních kultů, jež Harri poznal ještě v domovské Ghaně, či například pravidla obchodního domu. Vše se slévá v Harrisonův obraz světa, který je vlastně nepochopitelný a plný ošklivosti a pravidel… ale i tak se v něm dají prožít krásné chvíle.

Závěr knihy, brutální a nesmyslný, pak čtenáři nepřivede šok, znechucení, zmar. Spíše upřímný smutek, jehož je v dnešním literárním (i filmovém) světě jako šafránu. Krásná kniha.


6.2.2013  E15

Přidat komentář

Celý příběh začíná vraždou malého chlapce, policie však nemá žádné stopy, nikdo se raději k případu nechce znát, aby náhodou také nepřišel k úrazu. Harri se však rozhodne zasáhnout a započne částečně dětskou hru a částečně vyšetřování ve stylu detektivů z televizních krimi seriálů.

Vrazi jsou přeci po celém světě úplně stejní, nikdy se nemění. „Mají malý prasečí očka a kouří cigarety. Občas mají zlatý zuby a na krku vytetovaný pavučiny. Oči mají celý zarudlý. Furt kolem sebe plivou, milujou život ve stínu." Podle tohoto předpokladu pozoruje své okolí a pátrá po typickém vzorku vraha. Zároveň se snaží přizpůsobit cizí kultuře a konfrontuje nový život v Londýně se vzpomínkami na rodnou zemi.

Některý pravidla, co jsem se naučil ve škole:

Zákaz běhat po schodech.
Než něco řekneš, vždycky se přihlas.
Žvýkačku nikdy nepolykej, jinak se ti přilepí na střeva a umřeš.
Do kaluží skáčou jen dementi (s tímhle ale nesouhlasím).
Kaluže obcházej jen holky.
Kdo první odpoví na otázku, je do učitelky zamilovaný.
Když se na tebe holka podívá třikrát, miluje tě.
Když se na ni podíváš ty, miluješ ji.
Na zadní straně zrcadla uvidíte ďábla.
Nejezte polívku, kuchařky do ní nachcaly.
Kdo nosí prstýnek, je buzna (myslí se prstýnek na malíčku).

Je jich ještě víc, ale už si je nepamatuju. Hovno znamená, že tomu nevěříte. jako kdybyste dotyčnému řekli, že je lhář.

Harriho škole vládne gang, kterému je lepší se vyhýbat. Harri k nim cítí respekt, ale zároveň touží stát se jedním z nich. Touží po tom, aby ostatní dělali, co řekne. „Kéž bych byl velká ryba a ty malý rybky by ze mě měly hrůzu. Šly by mi z cesty, takže bych měl celý moře pro sebe a s ním i všechno jídlo. Jen ty, co by se mi líbily, bych pro sebe nechával pracovat.“ Jde tu o sílu nadvlády a utiskování mladších staršími. Děti už přestávají být dětmi.

Za primární motiv knihy můžeme považovat smrt – smrt v ulicích, kde vládnou gangy, smrt na televizních obrazovkách, smrt všude kolem nás avšak filtrovaná přes naivní dětský pohled jedenáctiletého dítěte.

Kelman vychází z toho, že dítě v podstatě skutečnost nijak nepřebarvuje, bere ji prostě takovou jaká je.  Ale i přes toto vážné téma je tu stále místo i pro humor a vydařenou situační komiku způsobenou dětskou naivitou a snahou poznat cizí kulturu, cizí svět.

Breyden Campbell kýchá jako myš. Říkáte si, že kýchne hrozně silně, protože je to drsňák, ale on jen tak pšíkne. Skoro to není slyšet, tak tichý to je. Česný, to je fakt hrozně legrační.
Connor Green: „Zní to jako myš při orgasmu.“
Akorát se mu nemůžete posmívat, protože by vám dal do držky. Orgasmus je jiný slovo pro to, když myš kýchne. Moje oblíbený slovo pro dnešní den. Budu to říkat místo zdravíčko.
Brayden Campbell: „Pšííík.“
Já: „Orgasmus.“
Brayden Campbell: „Vyser si!“

Český překlad knihy byl sice částečně ochuzen o jazykovou pozoruhodnost románu – Harri celou dobu užívá částečně zkomolenou angličtinu, kterou se mluví v Ghaně a značně si liší od té britské. I když se překladatel snažil tyto rozdíly dodržet, není to úplně ono. S tím souvisí i originální anglický název knihy – Pigeon English, což odkazuje k holubovi, který vstupuje do děje svými úvahami o lidstvu, ale také k tzv. „pidgin“ English, což je komolená a zjednodušená angličtina.

Holub v knize vstupuje do vyprávění svými filozofickými monology a zároveň je pro chlapce něco jako anděl strážný. Jeho průvodce a zároveň ochránce:

Snažím se ti pomoct, dokud to ještě jde, dělám, co můžu, nicméně tady shora toho nezmůžu zas tolik. Je to na tobě tam dole, to ty musíš mít otevřené oči, dávat pozor na trhliny v chodníku. Dali jsme ti mapu, máš ji v sobě. Linie se nakonec sbíhají v jednom bodě, na tobě je, abys po nich šel. Domov tě vždy najde, půjdeš-li po správné cestě a dokážeš-li se pozdvihnout nad plevel. Můžeš se stát stromem a být tak velký, jak jen budeš chtít.

Stejně jako Harri i holub se na lidi dívá s odstupem, z jiné perspektivy, ale zatímco Harri sleduje vše svýma dětskýma očima se známkou naivity a infantilnosti, holub na nás shlíží z výšky, neustále si drží nadhled a snaží se definovat člověka jako takového.

Už dlouho jsem nečetla tak silný příběh s vážným ba možná tím nejvážnějším tématem, který si však dokázal podržet svou celkovou naivitu, roztomilost a humor. Doporučuji.



thehotrats.wordpress.com:

Přidat komentář

Kelman čtenáře zavádí do dnešního Londýna, který sleduje a vnímá očima jedenáctiletého přistěhovalce z Ghany Harrisona Opoku. Londýn tak dostává překvapivé barvy ovlivněné Harrisonovou domovinou, ale vdobrém slova smyslu kulturního šoku, který Harri prožívá. V jeho mysli se mísí tradiční přírodní vědění, křesťanství, ale také vše, co vidí v televizi nebo slyší od učitelů.

Hlavní linku pak obstará Harriho amatérské pátrání po vrahovi jednoho z kamarádů. To je zprvu spíše legrační, mladí hoši se snaží nacházet stopy po vzoru televizních Kriminálek. Pokouší se získat DNA starších kluků a mnohdy nasazují krky téměř stejně jako jejich seriáloví hrdinové. Nebo to tak alespoň vnímají. Postupně však kontury románu potemňují, čtenář si stále výrazněji uvědomuje, že dnešní Londýn není pro Harriho zcela bezpečným místem a může se stát obětí nenávisti svého bývalého kamaráda stejně rychle, jak se to stalo chlapci zavražděnému v úvodu knihy.

Harriho pak stále sleduje holub, který je jakýmsi jeho andělem strážným. Strašně rád by Harriho uchránil před všemi nebezpečími, ale je to jen malý, takřka bezmocný holub. Kelman právě s motivem holuba pracuje velmi vtipně. Musíme si uvědomit, že holubi v Británii (a v Londýně) obzvlášť jsou veřejnými nepřáteli číslo jedna. A Kelman z nich udělal andělské bytosti, které jsou poslány přímo Bohem.

Dobré ráno, Harri je přesně tou knihou, kterou lze doporučit každému čtenáři. Je chytrá, ale nikoli vychytralá. Je dojemnou, a přesto neždímá emocičky za jakoukoli cenu. A je mistrovsky napsaná a velmi dobře přeložená. Bravo.

Literarium.cz, Stanislav Šulc

Stephen Kelman: Dobré ráno, Harri, Odeon 2012, překlad Ladislav Nagy

Přidat komentář