Kletba porodní báby 4

Anotace

Ukázka z textu

Rutger vytáhl dýku a přitiskl ji Martě na hrdlo. Bez obtíží drobnou ženu tiskl k zemi jednou rukou.
„Nemůžete tu čarodějnici zabít, dokud svou kletbu nevezme zpátky!“ zarazil ho Albrecht, který byl zlostí bez sebe. „Ale k tomu ji přinutíme! Hoďte ji do žaláře! Odebírám jí její šlechtický stav, od této chvíle má stejnou hodnotu jako poslední děvečka nebo žebračka. Hřivnu stříbra dostane ten, kdo ji přinutí prokletí zrušit – je úplně jedno, jak se mu to podaří!“
„To nebude dlouho trvat,“ vmísil se Elmar. „No, ženská, chceš vidět, jak umírá tvůj muž?“
Marta se zachvěla i ve svém vynuceně pokorném pokleku a Elmar se vítězně zasmál.
„Ale tak moc vám to neulehčíme. Tvůj muž nezemře rychlou smrtí. Oba půjdete na mučidla. Jeden budete slyšet bolestný řev toho druhého. Zrádce uslyší, jak si to banda nadržených chlapů rozdává s jeho děvkou, a ona zase, jak její milovaný řve, když mu stahují z těla pruhy kůže, vyvracejí prsty a pálí ho žhavým železem. Budeš to poslouchat den a noc a nikdy nezapomeneš, že trpěl kvůli tobě. Dokud se nepodvolíš a kletbu neodvoláš!“