Noc nic nezadrží

Průměr: 4.66666666666667
(6x)
Nakladatel: Odeon (EUROMEDIA GROUP, a.s.)
Edice:Světová knihovna
Jazyk: česky
Pořadí vydání:1.
Počet stran:304
Typ, vazba:Kniha, pevná
Formát, hmotnost:135 × 206 mm, 454 g
Více podrobností
Běžná cena: 269 Kč

Není skladem 
Bližší informace o dostupnosti nejsou k dispozici.
Informace o dostupnosti

Zboží bohužel momentálně není skladem. Pokud chcete být emailem informováni o jeho naskladnění, klikněte na tlačítko "Sledovat titul" a zadejte svou emailovou adresu.

Poslední změna: 10.07.2020 14:09

Anotace

Noc nic nezadrží – na první pohled „obyčejné“ vyprávění o autorčině matce je ve skutečnosti biografií, rodinnou ságou i autorčinou osobní zpovědí. Delphine de Vigan s obrovskou dávkou citu a upřímnosti vypráví životní peripetie své matky, aniž by se byť jen na okamžik uchýlila k patetickému žalozpěvu. V příběhu hlavní postavy Lucile se střídají sebevraždy, incest, nevěra, smrt a nemoc, které by jistě mnoho rodin položily na kolena. Právě síla, s jakou toto vše autorčina rodina překonává, tvoří ústřední myšlenku románu; moc temnoty je obrovská, ale musíme se jí vzepřít.

Další verze titulu

Noc nic nezadrží 2. vydání
Připravuje se

Specifikace

Název: Noc nic nezadrží

Originální název: Rien ne s´oppose a la nuit

Autor: Delphine de Vigan

Překladatel: Alexandra Pflimpflová

Titul je zařazen do žánrů:

ISBN: 978-80-207-1448-0

EAN: 9788020714480

Objednací kód: -

Odborné recenze

Chci poznat vlastní matku

17.12.2012

Bob Dylan v jedné své písni zpívá, že „všechny pravdy světa dávají dohromady jednu velkou lež“. Francouzská spisovatelka Delphine de Vigan se ve své šesté knize Noc nic nezadrží s touto skutečností potýká. Román, který sklidil řadu literárních ocenění, zachycuje obraz autorčiny matky Lucille, jejíž život skončil sebevraždou. Byl to život temný, plný bolestných ztrát, sebedestrukce, nemocí a zkratů. De Vigan se snaží skrze složitou rodinnou mytologii sestavit matčin obraz. Postupuje koncentrovaně jako detektiv-biograf, pracuje se všemi dostupnými prameny. Přesto se při procesu psaní potýká se zásadními otázkami – je možné zabránit sebevraždě? Co všechno utváří osobnost jedince a v jakém momentu je osud člověka nezvratitelný? A poslední, pro biografii nejzásadnější: Je vůbec možné poznat vlastní matku?

Mezi realitou a kýčem

21.1.2013

Vyprávění se někdy dostává nebezpečně blízko hranici sentimentálního kýče, upřímnost autorčina gesta je však uvěřitelná. S dílem francouzské spisovatelky Delphine de Viganové (1966) se čeští čtenáři mohli seznámit již v roce 2011, kdy nakladatelství Odeon vydalo hned dvě její prózy: No a já a Ani později, ani jinde. Nejnovější kniha, jejíž překlad Odeon českým čtenářům nabízí, je výrazně autobiografická a její základní tón udává nejen titul - Noc nic nezadrží -, ale i zvolená úvodní citace francouzského abstrakcionisty Pierra Soulagese, známého využíváním světelných odrazů černé barvy: „Mým nástrojem už nebyla čerň, ale to tajné světlo vzešlé z černi.“ Autorka se svým vyprávěním přidává ke dlouhé řadě literárních textů vyrovnávajících se s osobností, která je pro každého z nás určující, tedy s matkou.

Hodnocení a komentáře

Skvělé čtení (Martina , 12.10.2012) Odpovědět

vřele doporučuji (*****)
Tuto knížku jsem přečetla jedním dechem,je zajímavá od začátku až do konce a opravdu originální.Jedna z nej,které jsem doposud přečetla,mohu jen doporučit!

Přidejte svůj komentář

E-mail nebude zveřejněn. Vyplňte v případě, že chcete být informování o reakcích na Váš komentář.

Ukázka z textu

Už nevím, kdy mě napadlo psát o matce, o tom kolem ní či od ní, vím, jak jsem tu myšlenku zavrhovala, odháněla ji, jak nejdéle to šlo, jak jsem si udělala nekonečný seznam autorů, kteří napsali o té své, od nejstarších k těm nejsoučasnějším, abych si dokázala, jak je tohle území už zorané a téma zprofanované, odháněla jsem věty, které mě napadaly časně zrána anebo když vytanula nějaká vzpomínka, a také všechny možné začátky románů, nechtěla jsem slyšet to první slovo, udělala jsem si seznam problémů, na které bych určitě brzy narazila, a obrovských rizik, jimž bych se vystavila, kdybych se do takového díla pustila.
Moje matka představovala příliš široký obzor, příliš temný, příliš beznadějný: zkrátka hodně velké riziko.
Nechala jsem sestru, aby k sobě vzala dopisy, dokumenty a texty, které Lucile napsala, založila pro to speciální kufr, který zanedlouho snesla do sklepa. Já na to neměla ani místo, ani sílu.
A pak jsem se naučila na Lucile myslet, aniž by se mi přitom zastavil dech: na to, jak chodila jakoby v předklonu, kabelku přes rameno přitisknutou k boku, jak držela cigaretu a drtila ji v prstech, jak se hrnula se skloněnou hlavou do vagonu metra, jak se jí třásly ruce, jak precizně se vyjadřovala, jak se úsečně smála a vypadala, že se tomu sama diví, jak se jí měnil hlas vlivem nějaké emoce, ale na její tváři přitom někdy nebylo vůbec nic znát.


Žánry