Ztracená flotila 3 - Odvážný

Během prvních dvou knih si musel snad každý oblíbit našeho velitele flotily. Nešlo nedržet mu palce, když utíkal s flotilou z prvotního obklíčení nebo nesouhlasit se zavedením starých pořádků v celé flotile. Naštvané výroky provázely zběhnutí několika fanatických kapitánů, lačnících po smrti v boji, a byli jsme rádi, když se pár zničených lodí nakonec vrátilo. Asi jsme mu přáli štěstí v náručí ženy, protože bylo příjemné pozorovat ten kladný vliv na jeho mysl.

Ale to hlavní nakonec. Cesta vesmírné flotily domů, lemována bitvami, které se nám dostávaly pod kůži, hlavně pak díky přesným popisům manévrů a snaze o co nejmenší ztráty lodí i posádek.

Pokud se Vám líbily předchozí díly, pak stejně jako já si užijete i tento třetí díl. Znalost předchozího je vysloveně nutná, ale to nám, skalním fanouškům této série, nemusí vůbec vadit. Stejný styl vyprávění a stejně detailní popisy trojrozměrných pohybů flotil, které pochopí asi kdokoliv. A znovu ten ďábelský spád děje, kdy samotné x-denní cestování lodí mezi systémy je stěží nahrazeno lakonicky znějící větou a vy jste rovnou vrženi do nových událostí. Výborné zůstalo zachováno a děj příběhu nám pokračuje. Co více je možné chtít.

Ale ano, my chceme více. Více bitev, více zničených lodí a více výzev, jež se flotile postaví do cesty. Všeho dostaneme rozhodně vrchovatě. Bohužel i něco málo navíc, co mě osobně trochu mrzelo. Já vím, že to tam patřilo a mělo to vliv na rozhodování hlavního hrdiny, ale i tak mě lehce rozčilovalo. Těšíte se na bitvu, těšíte se na zoufalství tváří v tvář přesile a místo toho se musíte prolouskat kapitolou, kde si kapitán a jeho milá vyříkávají stíny své minulosti. Tentokrát o něco více než v minulém dílu a ač nerad, musel jsem to zohlednit ve výsledném poklesu hodnocení o jeden bod. Podle mě to autor mohl zkrátit, někde to skoro vyznělo trochu nadbytečně. Ale na druhé straně, je něco, co nemá drobnou vadu na kráse?

Za skvělý závěr knihy bych i zatleskal, nedržet knihu v ruce a nečíst ji znovu od začátku. Jen tak, kvůli pár drobným detailům, jež si rád přečtu znovu. Možná přeskočím emotivní kapitoly a spíše se znovu ponořím do žáru bitev, kdoví. Zbývá mi tak akorát dost dechu na slovo závěrem. Pak? Pak půjdu spát, protože mé oči už pár hodin žádají svůj odpočinek. Kdyby nebyly 3 hodiny v noci a já nemusel ráno do práce, ani by mi to nevadilo. Vadit mi ale každopádně bude, s ohledem na závěr, to netrpělivé čekání na další díl série.


Autorem recenze je David Dvořák

Přidat komentář