Slepý instinkt

Vše začalo před deseti lety, když ze zahrady domu beze stopy zmizela slepá osmiletá holčička s nádhernými zelenými vlasy Sina Ungemachová. Byla to náhoda?Vyšla si Sina někam na procházku, zabloudila a něco se jí stalo? A nebo jí někdo chladnokrevně unesl a udělal s ní něco mnohem horšího?

Ačkoliv je tomu již deset let, Max pořád dává Sinino zmizení za vinu sobě. Max je šestadvacetiletý profesionální boxer, který nikdy nepřestal myslet na svou malou slepou sestřičku. Uvidí jí vůbec ještě někdy? Dávno se vzdal všech nadějí na její nalezení.

Deset let po zmizení Siny je z Helenina dobročinného ústavu pro postižené děti a mladistvé uneseno slepé osmileté děvčátko Sarah, která se vzhledem velmi podobá Sině - pouhá shoda náhod?

Vyšetřování únosu Sarah velí komisařka kriminální policie Hanover Franziska Gottlobová. Franzisce je třiatřicet let, žije sama a má starost o svého nemocného otce. Franzisca žije pro svou práci, kterou nadevše miluje. Co vše jí přinese vyšetřovaného tohoto případu? Uspěje ve vyšetřování?

Tato kniha patří mezi kriminální příběhy, ale já bych mu dala nálepku dost děsivý příběh. Opravdu jsem se během čtení bála, nesčetněkrát jsem si říkala, že bych nechtěla být v něčí kůži. V příběhu se objevuje i všelijaká exotická zvířata, která mi jen při vyslovení jejich názvu nahání na těle osypky.

Kniha je rozdělena do tří částí, přičemž je obohacena o prolog a epilog. První část bych shrnula jako seznámení s případem Sarah, druhou část jako hledání a třetí část je rozuzlením a vyvrcholením. Musím se přiznat, že všechny tři části, které jsou dále rozděleny na kapitoly, pro mě byly děsivé.

Mám ráda knihy, které obsahují prology, protože pak je čtenář alespoň trochu v obraze a není vhozen rovnou do vody. Konkrétně v tomto případě je prolog opravdu důležitý a zásadní.

Když jsem si myslela, že už jsem spolu s Franziscou a jejím týmem na stopě tomu pravému, tak jsem se sekla. Tato kniha a její příběh mě nutil do neustálého přemýšlení nad viníkem a na jeho motivu, protože kdo by mohl jen tak unést slepé děvčátko, které má celý život před sebou?

Slepý instinkt se mi četl celkem dobře, ale výjimkami byly scény se Sarah. Protože v reálném životě jsem matkou, tak jsem se v tomto příběhu vžila rovněž do role matky Sarah, která však má v životě smůlu co se jejích rodičů týče. A můžu říct, že jsem měla hodně tíživý pocit.

Autorka recenze: Monika Štěpková
http://monushka6.webnode.cz/

Přidat komentář

Proč právě ji jen vězní? Co s ní má v plánu?

Sarah bojuje i přes svůj životní hendikep o přežití a věří, že se odtud dokáže dostat, nebo že ji někdo zachrání. Jenže to chvílemi vypadá, že v tom sklepním pralese zemře. Nikdo neslyší její volání o pomoc. Vyhraje nad ní beznaděj? Nebo se o ni postará exotická havěť, která si s ní chce jen pohrát?

Do hry vstupuje boxerský šampion Max Ungemach, který před deseti lety přišel o, shodou okolností také slepou, sestru Sinnu. Nevyrovnal se dodnes s touto ztrátou, kterou si osobně pokládá za vinu, neboť nad ochranou převládla mladistvá láska.

Můžou mít oba případy spojitost? Proplete se nakonec neblahá minulost s ještě pesimističtější přítomností?

Na povrch plynou staré vzpomínky, křivdy, ale i rodinné problémy, které promíchají osudy hrdinů. Probouzí se tu ale i láska, která by mohla zvítězit nad krutou realitou.

Anebo to nakonec dopadne jinak?

*

Dnes bylo všechno jinak a ona si nedokázala vysvětlit proč. Ležela na zádech, hebkou přikrývku přitaženou až k bradě, paže a ruce ukryté pod ní, a nehýbala se. Dýchala tak slabě, jak jen dokázala, oči měla zavřené a soustředila se na sluch. Vzhledem k hrobovému tichu, které vládlo na chodbě, by určitě slyšela i ten nejslabší zvuk.
Ticho však přetrvávalo. A přetrvával i onen téměř bolestivý pocit, že na ni ze tmy někdo zírá. Její ruka už znovu šmátrala po tlačítku houpajícím se na šňůře nad její hlavou, kterým mohla přivolat paní Langeovou.
Chytla ho, ale nezmáčkla. To, že ho má na dosah ruky, ji trochu uklidnilo.

…

Dveře! Tiše, jemně se zavřely. Nebyla v pokoji sama! Někdo tu byl s ní!
Sarah sáhla po zvonku. Teď už jí nezáleželo na tom, že vyruší paní Langeovou, protože někdo přistoupil k její posteli a opatrně si sednul na matraci. Zřetelně cítila, jak se matrace na konci postele prohnula pod něčí váhou. To si docela určitě nenamlouvala. A stejně si nenamlouvala ani tichý dech, jejž ucítila v těsné blízkosti svého obličeje!
Zvonek! Kde byl zvonek?
Její ruka zoufale šmátrala ve tmě.
Zvonek tam nebyl“

*

Německý spisovatel Andreas Winkelmann rozehrává v knize bravurní příběh, který vás nenechá chladným. Ani to nejde, nemáte na to čas. Každou stranu hltáte a nemůžete přestat. Chcete se totiž dozvědět, jak to nakonec dopadne. V hlavě vám vystává otázka: Zvítězí dobro jako v pohádce, anebo převládne krutá realita?

Autor recenze: Josef Němec

Přidat komentář

Max Ungemach, úřadující mistr Evropy v boxu, trpí deset dlouhých let traumatem způsobeným tím, že jeho malá sestra Sina byla unesena ze zahrady; zmizela a nikdy se nenašlo ani její tělo.

O to větší je pro něho otřes, když ho kontaktuje policejní komisařka Francizska Gottlobová – z ústavu pro mládež zmizela osmiletá slepá dívenka a její vnější podoba se zmizelou Sinou přímo bije do očí.

Je možné, že stejný pachatel udeřil po deseti letech znovu? Max ucítí svou šanci –  vyslídit pachatele a vymlátit z něho doznání a informace, co se stalo s jeho sestrou! S buldočí houževnatostí, která mu umožnila stát se mistrem Evropy se pustí do sledování  stop.

Autor zcela autenticky popisuje důkladnou mravenčí práci policejního aparátu, běžícího na plné obrátky, protože obětí je dítě a existuje možnost, že je dosud naživu.

Ty části knihy, kde sledujeme děj z pohledu unesené holčičky nahánějí husí kůži, úchylný únosce, kterého dívka nadto nemá možnost vidět, děsivý arzenál jeho pomocníků, neznámé okolí vnímané pouze pomocí čichu a sluchových vjemů, tvoří skutečně velmi sugestivní základ pro těžké sny a neklidný spánek.

Konec je akční, napětí vygraduje, hlavní hrdinové jsou v ohrožení života, prostě čtete ještě větší rychlostí než doposud, Winkelmann nejenže udržel  po celou dobu velice dobrou úroveň, v samém závěru se ještě zlepšil!

Je těžké psát recenzi na detektivní příběh a neochudit další čtenáře o napětí z četby prozrazením děje. Snad jen tolik – bojíte se pavouků a hadů? Pak tuto knihu nechte ležet na pultě a pokud si ji přece jen koupíte, pak určitě nečtěte večer před spaním!

V doslovu jsem se dočetla, že Andreas Winkelmann má na svém kontě víc podobně laděných knížek, doufám, že se dočkám i vydání některých dalších příběhů, protože jestli jsou stejně podařené, jako tato, byla by škoda, kdyby u nás nevyšly.


Autorkou recenze je Iveta Filanderová

Přidat komentář