Desátá síň

Jeskyně se nachází nedaleko malé francouzské vesnice Ruac a zdá se, že obyvatelé o jeskyni vědí, ale z nějakého důvodu se ze všech sil snaží její existenci utajit za každou cenu, i za cenu lidských životů.

V hlavní části příběhu odehrávající se v naší současnosti, je při požáru starého opatství objevena stará kniha ukrytá ve zdi knihovny. Při jejím restaurování je zjištěno, že je psána šifrou, pouze na předsádce je latinský text: Ruac 1307, Já, Bartoloměj, mnich z opatství v Ruacu, jsem stár 220 let a toto je můj příběh…

Kniha obsahuje i cosi jako mapku vedoucí k nalezení oné jeskyně a zdá se, že je klíčem k rozluštění všech jejích tajemství. Jeskyně skrývá krom obrazu i jiné cennosti nedozírné historické hodnoty – kamennou misku, hrot oštěpu a malou prstní kůstku.

Další časová rovina nás zavádí do středověku mezi tehdejší objevitele jeskyní a seznamuje nás s původcem knihy a jeho současníky. Jeskyně už tehdy vzbuzovala úžas a obdiv dokonalostí  vyobrazení zvířat, dosud jinde nevídanou.

Jedním z motivů na chladných kamenných stěnách je i záhadný ptačí muž, kdo, nebo co to je? Co symbolizuje tato postava napůl muž se ztopořeným penisem, otervřeným zobanem a s rozepjatými křídly?

Mniši, obyvatelé tehdy nově založeného kláštera v Ruacu našli při průzkumu jeskyní lidskou kostru a pohřbili tyto lidské ostatky řádným křesťanským způsobem. Netušili, že muž, jehož kosti pochovali, nebyl a ani nemohl být křesťanem, neboť žil v době vzniku nástěnných maleb.

Vysvětlení čí skelet a proč v jeskyni dlouhá staletí ležel,  nabízí třetí časové období popisované v našem příběhu, ocitáme se v něm v éře doby lovců mamutů a dozvídáme se také o původu a původním účelu předmětů nalezených při archeologickém průzkumu prováděném v naší současnosti.

Glen Cooper dokázal naprosto přirozeně a nenásilně propojit děj knihy  i s dobou okupace Francie německými vojsky  a přidat do děje další poutavý prvek - bedny naloupeného zlata a uměleckých děl určených přímo pro nejvyššší nacistickou elitu, které nikdy nedorazily na místo svého určení a zmizely v neznámu...

Kdybych měla shrnout dojmy s četby do jedné věty - jedná se  o knihu, která si plným právem zaslouží čestné místo v knihovně.


Autorkou recenze je Iveta Filanderová

Přidat komentář

Příběh knihy se odehrává ve Francii, v oblasti u vesnice Ruac, kde se kromě malebné jihofrancouzské přírody nachází i středověké opatství. Ve zdech jeho knihovny se ukrývá už po staletí kniha – deník, napsaná jedním ze zdejších zakládajících mnichů na přelomu 13. a 14. století. Na svých stránkách odhaluje tajemství, o kterém se tajné oddělení ministerstva obrany vyjadřuje jako o největším tajemství Francie.

Jak je tedy patrné, že „Desátá síň“ je další z řady populárních konspiračních thrillerů, jejichž oblíbenost mezi čtenáři před lety nastartoval Dan Brown jeho románem „Šifra mistra Leonarda“.

Děj se odehrává sice v současnosti, ale G. Cooper svůj příběh rozepsal ještě v dalších dvou časových rovinách – ve středověku, kdy je založeno ono opatství, a pak až v daleké době kamenné, popisující jeden z prvních kmenů, který na tomto území žil. Všechny tři dějové a časové roviny spojuje rozsáhlá, záhadná jeskyně, jejíž vnitřní výzdoba ovlivňuje okolní lidi a život vůbec už po celá tisíciletí.

Ukrývá v sobě totiž tajemství, které ale je nám odhaleno už v první kapitole. Když totiž po staletích ukrytá kniha, nyní značně poškozená, opět spatří světlo světa, jediné, co zdejší opat dokáže přečíst, je první věta: „Já, Bartoloměj, mnich z opatství Ruac, jsem stár dvě stě dvacet let a toto je můj příběh.“

Objev tohoto dokumentu vede k odhalení polohy jeskyně, která je pro věhlasného archeologa Luca Simarda něčím jako nalezením svatého grálu v tomto oboru. Ale tajemství je střeženo po celé věky, a tak začnou jeho novověcí objevitelé záhadně umírat.

„Desátá síň“ je další z řady čtenářsky atraktivních, přesto nenáročných titulů, jež dokážou čtenáře přitáhnout k napínavému a netradičnímu ději. Autor svým vypravěčským uměním umí navodit napínavou atmosféru, stejně tak i šokovat svojí fantazií.

Autorem recenze je Bohdan Volejníček

Přidat komentář