Dlouhá cesta z ráje - Přežila jsem rwandskou genocidu

V dětství, kdy prožívala bezstarostné a šťastné chvíle u Tutsiů, bylo přesně takové,  jaké si každé dítě přeje. Bezproblémové, krásné a rodina, která držela pohromadě za jakýchkoliv okolností, jí byla velkým vzorem. Nikdy nebyla nijak utlačována názory ostatních a ten její měl v komunitě své místo. Dokonce i mezi Hutuy.
Ale snažit se o mír mezi národy jako tyto, není snadné. Jejich vzájemný odpor totiž narůstá každým dnem..

Na první pohled se zdají být podobné, ale uvnitř nich plane mnoho let držená nevraživost.
Hutuové – katolíci a protestanti, jsou tmavé pleti s ráznými názory. Zatímco na druhé straně Tutsiové- islámisté, světlejší pleti, svůj život nechávají vést převážně na základě náboženství. Když jste však pro mnohé předurčení, je těžké snažit se svůj osud změnit. Ani Leah to nedovedla.

Když porodila svého syna jménem Jean-Luc, bylo vše jako ve snu. Krásné, nové. I přes to, že se stala matkou, musí pokračovat ve studiu. Poté přichází datum 6. dubna 1994 – den, po kterém již nemělo být nic stejné. Leah se stala očitou svědkyní atentátu rwandského prezidenta Habyarimana. Hutuové tak využili této chvíle a propukla strašlivá genocida, která měla za následek masové vraždy Tutsiů.

Zde Leah nemůže se svým synem zůstat již ani minutu. Nic nezůstává stejné – všechno se mění – lidé i svět. Ale ten její se změnil v peklo. Leah – patřící do národu Tutsiů – tak musí nasadit život, aby dovedla svého syna do bezpečí. Dokáže najít konečně klid a mír ve světě rozpoutaném „démony“?
Dočká se někdy smíření těchto dvou znepřátelených národů a jejich vzájemné tolerance? Nebo snad čeká ji i jejího syna život ve vyhnanství, v neustálém útěku před tím, kým je?

Můj názor:
Mám jediné slovo – Páni!
Další knížka, která nebyla YA... asi budu muset takové vyhledávat častěji.
Byl to tedy oříšek. Nikoliv, kvůli pochopení děje, historických událostí, ale toho, že mé podvědomí mi po každé vraždě, po každém zmasakrovaném tělu, rodině, dítěti – po tom všem na mě křičelo, že tohle se opravdu stalo. Je to hrozné, smutné, deprimující, že takové příběhy jako tento se odehrávají všude. Ale neskutečně obdivuji autorku za odvahu a způsob, jakým se snaží vypořádat se světem, který je zkažený a plný násilí.
Kniha sepsána podle skutečné události – rozhodně nezapomenutelný zážitek.

Nemohu nic jiného, než vřele doporučit!

Autorka: Lucka Kodetová
http://lucy-littleworld.blogspot.cz/

…Všude kolem nás ležela pohozená zmasakrovaná těla, některá bez končetin, bez hlav. Ležela na úrodné půdě tohoto nádherného kraje, v zaschlých tratolištích krve. Výrazy děsu před deštěm mačet navěky zamrzly v jejich tvářích.

A ten všudypřítomný zápach. Ani po třech týdnech pekla jsem si na ten příšerný, štiplavý puch rozkládajících se mrtvých těl nedokázala zvyknout. Kam se podělo to krásné Gisenyi mého dětství, město plné divukrásných květin a stinných stromů? Všudypřítomná scenerie krvavých jatek mne naplnila hroznou jistotou. Ne, moje Gisenyi se už nikdy nevrátí…

Tak začíná kniha, která se mi nedávno dostala do rukou. Toto autobiografické dílo s názvem Dlouhá cesta z ráje vypráví skutečný příběh středoafrické modelky Leah Chishugi, která zažila nepokoje (možná lepší výraz by byla občanská válka) mezi národy Tutsiů a Hutuů, které ji obrátily život naruby.

Její dětství na straně Tutsiů bylo krásné, bezproblémové a rodina držela pohromadě. Nikdy nezažila útlak od jiných lidí, ani od Hutuů. Od začátku ale musíme pochopit, že nevraživost v obou národech je, i když ještě zatím nepropukla v plné síle.

Hutuové (katolíci, protestanti i islamisti) patří mezi bantuské kmeny a jsou to tradičně rolníci s vysokou štíhlou postavou s protáhlejším nosem a tmavou barvou pleti i rtů, zatímco Tutsiové (katolíci – dnes i islám) se většinou řadí k nihilským kmenům pastevců a jsou většinou střední výšky, podsaditější postavy, světlejšího odstínu tmavé pleti a mívají širší nos. Sňatky mezi skupinami nejsou výjimkou, přestože z převážné většiny to jsou svazky muže z kmene Hutuů a ženy z kmene Tutsiů, zřídkakdy však naopak.

Osud měl vše změnit. Se svým milým Christianem otěhotněla a narodil se jim syn Jean-Luc, který byl pro ni novým světlem života. Přitom stále ale studovala a pokračovala v modelingu.

Nadešel 6. duben 1994 a s ním přišla tragédie. Leah se stala přímým svědkem atentátu na rwandského prezidenta Habyarimana, který byl sestřelen. Rwandští Hutuové toho využili ke spuštění strašlivé genocidy, která nastartovala masové vraždění obyvatel, především Tutsiů.

Je čas opustit místo, kde člověk doteď poklidně žil. Svět totiž už nezůstal stejný, ale změnil se v peklo. Hutuové chtějí vyvraždit „šváby“, tedy národ Tutsiů, kam patří i Leah.

Dokáže Leah dostat sebe i svého syna do bezpečí? Najde poklidné místo rasové tolerance? Kde je zbytek rodiny? Shledají se někdy? Nebo je dostihne dříve smrt?

Barvité líčení o strašlivém řádění Hutuů, někdy suché nepodstatnosti – pro autorku ale zásadní věci, nám předkládají skutečnost, která opravdu růžová nikdy nebyla a stále není. Země je dnes pod nadvládou Hutuů, ale spokojenost Tutsiů není veliká. Dočká se někdy svět rasové tolerance?

Kdo má rád příběhy podle skutečné události, určitě vás zaujme :)

Autor: Josef Němec