Takhle to končí

Na druhou stranu je rád, že se dostane z područí volebního boje mezi demokratem Obamou a republikánem McCainem, obává se totiž o budoucnost své domovské země a hrozí se toho, co by se stalo, kdyby…

V Irsku se seznámí se svojí sestřenicí přes koleno – Eddie, do které se hned zadívá a snad i zamiluje. Začnou spolu chodit a vytvářet si vlastní svět. A to i když oba přesáhli mladistvý věk. Jemu táhne na padesát a Eddie se blíží ke čtyřicítce, tedy ohromnému zlomu pro ženy.

Eddie pracuje jako návrhářka, ale nyní se stará o nemocného otce – lékaře Huga, který se potýká s problémy v práci. Dostane se až k soudu, hrozí mu odebrání licence, ale i blížící se odchod do důchodu.

Co Hugo udělal? Proč se k Eddie chová tak odtažitě? Má na to vliv úmrtí jeho ženy a matky dvou dětí, o kterém se v rodině od osudové události nebaví?

Bruno vtáhne Eddie do svých snů, chce se stát spisovatelem a ji nabádá, aby se nevzdávala svého dětského snu a stala se návrhářkou bazénů. Společně, ač zprvu Eddie nerada, hledají příbuzné a chtějí se dozvědět více o své rodině, o které toho opravdu moc neví.

Proč si Eddie nestýká se svými tetami na ostrově? Pamatuje si vůbec na ně? A jak do toho zapadá její otec Hugo?

*

Je sobotní odpoledne a v kavárně sedí samé páry. Styloví mladí lidé oblečení v džínech a kašmíru. Mobily a klíčky od auta mají položené před sebou mezi hrnky kouřícího latté a drahých zákusků. U stolků kolují přílohy sobotních novin. Bruno pohledem přejede titulky, ze kterých na něj vyskakují stále tytéž fráze, ať se podívá, kam chce. Rozpočtový deficit, globální krize, zhroucení finančního trhu.

Zvláštní že to nikoho příliš nevzrušuje. Všichni si čtou noviny, popíjejí kávu a plánují, jak stráví sobotní večer. Bruno poslouchá, jak telefonují. Popisují svou ranní kocovinu. Bruno nechápe, do jakých detailů zacházejí. Mají na to speciální slovní zásobu.

…

Přikývla a usmála se, přestože se jí v hlavě začaly rojit otázky.
„Tvoje maminka za ní hodně jezdila. Často se vracela a tebe a sestřičku brávala s sebou. Tetička May byla moc ráda, že mohla sledovat, jak vyrůstáte.“
Addie hlavou projel záblesk vzpomínky. Bonbóny v kulaté plechovce. Spona ve vlasech. Pudr a jeho jemná růžová vůně, když se naklonila, aby jí dala pusu.
„Vaše matka byla půvabná žena, všichni jsme ji měli moc rádi.“
Ke své hrůze Addie zjistila, že se jí oči zalily slzami. Najednou ji přemohla tíha toho všeho, co nevěděla a co o ní nejspíš věděly ty ženy. Ona sama si přitom na nic nevzpomínala. Bylo jí, jako by vešla do místnosti a lidé najednou začali vyskakovat zpoza gaučů a závěsů a volali, překvapení! Přála si vzít nohy na ramena a utíkat.

*

V knize jsou skvěle popsány charaktery hlavních hrdinů. Postav totiž v díle mnoho nenajdete, takže se snadno zorientujete a přilnete či naopak začnete někoho nenávidět snadno. Že ztrácet naději na život ve dvou nemusíte ani v dospělém věku, o tom tu mnohé ví Eddie a Hugo. Měli od budoucnosti jiná očekávání a nakonec všechno dopadlo jinak, než plánovali. Život bývá nevyzpytatelný.

Autor recenze: Josef Němec
Přebráno z iDnes