Jedenáct

První stránky knihy vtáhnou do prostředí zasněženého Londýna, ne však do děje. Vševědoucí vypravěč zpočátku leze trochu na nervy, když nám předhazuje několik na první pohled spolu zcela nesouvisejících postav. Pak ovšem hlavní hrdina Xavier Ireland, přestože ve svém rozhlasovém nočním pořadu pomáhá zoufalcům z celého Londýna, nepomůže jednomu šikanovanému chlapci. A tento jediný okamžik odstartuje koloběh událostí, změní několik lidských osudů a vrátí se zpět ke svému původci. V tu chvíli kniha svého čtenáře polapí a nepustí ho, dokud mu neukáže, že slovo „nesouvisející“ neexistuje.

Xavier je Australan, který žije v Londýně. V noci je to Xavier Ireland, rozhlasový hrdina, který ve svém pořadu zachraňuje lidi před jejich problémy. Ve dne je to Xavier Ireland, který zavírá oči před problémy ostatních a sám čeká na záchranu. Tak jako v Sofiině volbě odkrývá čtenář děsivou historii, i tady postupně objeví jednu velice smutnou. Než k tomu však dojde, do příběhu zasáhne několik postav s různými problémy. Ať už je to matka samoživitelka, která nezvládá svého syna, třikrát rozvedený učitel matematiky, obtloustlý sedmnáctiletý chlapce, který i přes hodiny strávené v posilovně nedokáže shodit zpropadená kila a zůstává tak terčem posměchu nebo prací upachtěná uklizečka, která měla nakročené k olympijské medaili a najednou o všechno přišla, jedná se o osoby, které žijí mezi námi a můžou byt našimi sousedy.

Poselství knihy by mohlo znít: „Nebuďte lhostejní k svému okolí. Pomáhejte lidem, kteří to potřebují.“ Pomáhejte ne proto, že nikdy nevíte, kdy budete pomoc potřebovat vy, ale protože svět je složitý a provázaný organismus, který vás dříve nebo později za to, co jste udělali (nebo možná neudělali), pořádně nakopne. To však neznamená, že je to špatně. Možná je to zrovna ten kopanec, na který jste už dlouho čekali. Třeba „to je jen začátek něčeho dalšího“.

Mark Watson je výborný vypravěč, který na několika málo stránkách (stačí mu na to necelé tři stovky), celkově v jedenácti kapitolách dokáže vytvořit poutavý příběh ze života s brilantním rozuzlením, s množstvím postav, které nejsou nereálnými typy, ale jsou psychologicky velmi dobře vykresleny, a zvláštním humorem, který sálá z celého textu a který vám (s výjimkou australské tragédie) nedovolí být nad knihou třeba jen zachmuření. Jedenáct není smutnou knihou o tragických lidských osudech. Ne. Jedenáct je více příběh o cestě ven z té mizérie, o odklízení strašáků z šatních skříní, o nových začátcích.

Vydalo nakladatelství Euromedia Group, k. s. – Knižní klub, 2012

Překlad Pavel Kříž

Autorka recenze Tereza Vilímová

Rozhlasový moderátor, Xavier Ireland, z australského kontinentu žije již velkou část svého života v Londýně, kde po nocích poslouchá nespavce, kteří mu volají se svými problémy do rádia. Snaží se jim poradit, jak z problémů ven. Jak tradiční pohled, nemyslíte?

Ale kdepak!

Začínáme sledovat paralérně život dalších lidí, které jsou ovlivněny činy a skutky našeho hlavního hrdiny, který se věnuje jen své práci a někdy přemýšlí o tom, co by se stalo, kdyby...

Jednou se ale dostane k potyčce mladých lidí, kteří šikanují chlapce. Zakročí však jen tím, že je okřikne a odejde.

Obviňuje se, že mohl zakročit více, ale bál se. Tím se spouští řetězec věcí, které neovlivní nikdo…

Společně se svým přítelem a pomocníkem v radiu Murrayem půjde na seznamovací večírek, při kterém se Xavier setká s uklízečkou Pippou a Gemmouz jeho domoviny.

Různé ženy a odlišný výsledek. Sex, nebo vztah? Co je důležitější a prospěšnější?

Xaviernerad riskuje, mění zaběhnuté koleje, ale přesto v nitru touží po změně a má i několik možností, třeba vyjít vstříc významné producentce, která má o něj a o jeho vysílání zájem.

"Julius Brown (pozn. aut. kuchař) přišel o své místo na částečný úvazek, protože se Andrew Ryan (pozn. aut. majitel restaurace U Chica) opil a rozzuřil se, protože Jacqueline Carstairsová (pozn. autora žurnalistka) napsala jízlivý článek o restauraci, protože jejího syna zbili před několika týdny, když celý den sněžilo, protože Xavier nezakročil a nepomohl mu. ALe on a všichni ostatní si myslí, že ho vyhodili za to, že upustil talíř na podlahu." (Úryvek z knihy Jedenáct)

Julius nemá peníze, chce ale i nadále pokračovat ve změně svého fyzického těla (je tlustý). Odhodlá se  k činu, který by nikdy běžně neudělal – přepadne člověka (realitního makléře) a obere ho o pár bankovech a o mobil.

Jak jednoduše je člověk donucen společností a činy druhých k činům, na které dříve ani nepomyslí.

Může jedna špatně poslaná smska donutit jiného člověka k tomu, aby skončil s životem, který doteď provozoval? Je to impuls ke změně?

Autor: Josef Němec