Vyletí ptáček

Přestože Kurt Vonnegut v roce 2007 opustil tento pozemský svět a možná odletěl hledat sirény z Titanu, čtenářskou přízeň u nás stále má. A to i díky nakladatelství Argo, jenž má Kurta Vonneguta jako svého kmenového spisovatele.

K nejnovějším přírůstkům z jeho bibliografie patří povídková sbírka „Vyletí ptáček“ (orig. Look at the Birdie). Pod tímto titulem se skrývá sbírka čtrnácti příběhů, které z autorovy pozůstalosti vyšly v roce 2009.

Po sbírkách jako „Armagedon“ či „Pánbůh vám požehnej, doktore Kevorkiane“ tento „pozitivněji či normálněji“ znějící titul jakoby předznamenával i jeho obsah.  Je to koláž všech možných žánrů, od humorných až po detektivní, či s prvky vědecké fantastiky, což je jeden ze základních kamenů jeho tvorby.

A co povídka, to unikát. Vonnegut dokáže i z naprosto běžných situací vytvořit příběh s předem neodhadnutelnou pointou. Jakoby stále čekáte, co na vás za rohem vyskočí a překvapí. Autorova fantazie náš bombarduje škálou jedinečných postav: muž, který posílá lidi do světa za zrcadlem, bratři ze stalinistického Ruska, kteří odhalili tajemství vývoje mravenců, nešťastný zaměstnanec z oddělení styku s veřejností pracující vlastně na rajském pracovišti, vynálezce našeptávače štěstí, mladý milionářský pár objevující kouzlo chudoby atd.

Všech čtrnáct povídek je vyprávěno sice s úžasnou dávkou fantazie, přesto tak, aby byly přístupné co nejširším masám čtenářů. Kdyby mi někdo poslal samotné texty bez autorizace, už po prvních příbězích bych za autora spíše odhadoval mistra vypravěče Raye Bradburyho.

To, co podle mne odlišuje tuto Vonnegutovu sbírku od jiných, např. výše uvedených, je ten klasický jízlivý sarkasmus vůči všemu americkému, což považuji za tak typické pro Vonneguta. Autor jakoby zde dal přednost své fantazii a vypravěčskému umění před svou oblíbenou sžíravou kritikou amerického způsobu života. Toto přiblížení se mainstreamovému stylu je skvělým zpestřením jeho tvorby. Po každé dočtené povídce jsem se marně snažil odolat další. Prostě jsem jeden víkendový den prostě žil jen ve světě jeho příběhů.


Autorem recenze je Bohdan Volejníček.

Přidat komentář