Příšerné příběhy strýce Montaguea

Hrdinou knížky je mladý Edgar (autorem nazvaného po svém oblíbeném spisovateli Edgaru A. Poeu), který nejraději ve volných chvílích chodí do domu svého strýce Montaguea. Strýček totiž umí jednu věc, kterou Edgar miluje snad nejvíce – vyprávět tajemné a strašidelné příběhy. Jakoby jich měl v zásobě nekonečné množství.

A ke každému z nich má ve svém temném, ale útulném pokoji s krbem vždy připravený nějaký předmět, který se k příběhu váže. To je pro Edgara stejnou záhadou, jako například strýcův sluha Franz nosící jim čaj a sušenky, jehož ale přitom vlastně nikdy ještě nezahlédl.

Knihou se jako hlavní téma táhne příběh Edgara a jeho podivného strýce, ale většinu ji vyplňují strýčkovy příběhy, které jsou strašidelně děsivé. Hrdiny jsou v nich děti, které např. se rozhodly sebrat rodině peníze a utéct do světa, nebo si přáli něco zlého svým příbuzným, neposlouchaly dospělé a lezly tam, kde neměli, nebo okrádaly lidi. Že to s nimi neskončilo dobře, je snad zbytečné připomínat.

Příšerné příběhy strýce Montaguea“ (orig. Uncle Montague´s Tales of Terror, 2008) je primárně napsaný pro mládež, za což byl dokonce nominovaný na prestižní Carnegie Medal 2009, ale je to samozřejmě přístupné i všem starším čtenářům, kteří mají rádi to kouzlo temnoty a chvění z děl autorů devatenáctého století. Což je i doba, ve které se pravděpodobně odehrává i tato kniha.

Jsou to příběhy, které nejsou přímo hororové, skutečně spíše příjemně strašidelné, napínavé, navozující pocit jakoby jste procházeli chladivým mlžným světem, ve kterém je něco zlého a vy to nemůžete ovlivnit. S Edgarem Allanem Poem mají příběhy společný i prvek jisté neodkladnosti osudu, který musí hrdinové přijímat se všemi důsledky. Což je i v závěru odhalený osud tajemného strýčka  Montaguea.

Ale zanechme řečí, protože soumrak padá, mlha houstne a domem se rozléhají strašidelné zvuky…


Autorem recenze je Bohdan Volejníček

Přidat komentář