Rose Madder - brož.

Jednoho dne ráno objeví Rose na prostěradle kapku krve - jedinou, malou kapku krve - důsledek Normanova nedávného  bití a tato zdánlivá maličkost uvede do pohybu lavinu. Rose se rozhodne od svého tyrana odejít a to co nejdál. Autor mistrně vykreslil duševní stav ženy, jež byla dlouhá léta trýzněna a ponižována a je překvapená sama sebou - to že dokázala odejít je jejím velkým vítezstvím.

Rose, žijící v posledních letech prakticky v izolaci jen ve společnosti hrubého manžela, se ocitá v cizím městě s minimálními prostředky, naprosto bezradná, vystrašená. Kingovi hrdinové bývají často netypičtí, na první pohled spíše slabí, v jádru však silní a zpravidla vnímavější ohledně nadpřirozena, než majoritní většina. Rose je jednou z nich, když se snaží prodat snubní prsten (o němž jí manžel řekl, že stál jako auto a  muž za pultem jí řekne, že je to jen téměř bezcenná napodobenina), tak v krámku  uvidí zvláštní obraz, který ji  magicky přitahuje, tak mocně, že se rozhodne ho koupit.

A tady se stává kniha tím, co čtenář od Kinga očekává - příběhem balancujícím na hraně mezi dvěma světy, s temným podtextem. Obraz se stává čímsi jako vstupními dveřmi do neznámého světa, v němž Rose potkává několik zvláštních žen - jako by potkávala svá alternativní já, nejvýraznější z nich  je temná Rose Madder, jíž halí aura zlovolné síly, ale která Rose za prokázanou službu podá pomocnou ruku.

V druhé dějové linii sledujeme Normana, rozhodnutého Rose vypátrat, nechat krutě trpět a nakonec zavraždit. Dokáže uprchlici vystopovat až k jejímu novému bydlišti, jeho cesta je dlážděna násilím a  krví, pak však udělá osudovou chybu - vstoupí do světa v obraze - do světa Rose Madder!

Kupodivu kniha nedopadne  pro hlavní hrdinku špatně, ale i  tak si drží  standardně vysokou  úroveň temného příběhu, kde  se věci zdánlivě obyčejné a všední mohou stát něčím úplně jiným a  kde se může stát prakticky cokoli….

Autorkou recenze je Iveta Filanderová

Přidat komentář