Bílý žár

Stejně jako v indiánských rezervacích v USA, i tyto osady jsou dneska ale místem bídy a násilí. Téměř stoprocentní nezaměstnanost a jediná zábava, jakou jsou alkohol, drogy a domácí násilí, nedávají příliš šancí k rozvoji tohoto etnika.

A do podobné osady Autisaq zasadila McGrathová svůj první beletristický román, který je taktéž první knihou z cyklu Edie Kiglatuk Mysteries. Tak se totiž jmenuje hlavní hrdinka, Edie Kiglatuk, třicetiletá rozvedená inuitská žena, která si prožila své alkoholické eskapády, domácí bitky a následný rozvod.

Je jedna z mála, která v osadě Autisaq má práci. Tou je práce průvodce pro bohaté turisty qalunaaty, což je označení bílých obyvatel z civilizovanějších jižních částí světa. Stane si ji ale něco, čeho se každý průvodce bojí - zahyne ji při výpravě klient. Ale zabil ho skutečně jen nešťastný výstřel z jeho vlastní pušky?

Co odlišuje tento román od hromady dalších thrillerů je prostředí, kde se odehrává, a pak samotné etnikum, jež je pro lidi ze západních civilizací exotické a neznámé. Možná spíše by se hodilo nepochopitelné.

Samotná právní jurisdikce má jiné pravidla než v našem světě. Policie je stovky kilometrů daleko, mají zde sice vlastního šerifa, jež řeší zdejší problémy, ale o závažnosti a nutnosti zavolat státní policii, tedy kanadskou jízdní, oficiálně rozhoduje kmenová rada starších. Je to tedy svět, kde se kloubí jak staré zvyky, tak moderní společenské pravidla.

A inuitské myšlení a chování zde hraje právě tu výjimečnost, které dělá z „Bílého žáru“ něco odlišného a jiného. Jako vše v tomto světě, i děj nijak nechvátá, protože o všem rozhoduje drsné arktické podnebí. Kdo spěchá, ten se zpotí a následně umrzne.

McGrathová toto vše dokázala dobře využít, a udělat z knihy skutečně něco jiného, než nabízejí evropské severské thrillery. Nečekejte příběh s moderními kriminalistickým postupy, protože ve zdejším světě většinou těžko najdete i mrtvolu. Co nesežerou lední medvědi, to dokonale zakryje drsné počasí.

„Bílý žár“, který je možná kromě thrilleru i částečně sociální kritikou netečnosti většinové společnosti ke zdejšímu etniku, možná není nejchladnější thriller, který možná přečtete, ale zase nabídne něco jiného, než Larsson a spol.


Autorem recenze je Bohdan Volejníček

Přidat komentář

Díky báječné anotaci jsem se na knihu těšila a do čtení jsem se pustila s nadšením. Děj knihy se odehrává na Ellesmerově ostrově v Arktidě, v Autisaqu. V těchto krutých přírodních podmínkách, kde se průměrná teplota pohybuje kolem -25 stupňů Celsia, žijí inuitští obyvatelé, kteří jsou od narození vychováváni k tomu, aby nedávali najevo své vlastní pocity. Inuité se často “posilňují” alkoholem, ale najdou se i tací, kteří s tím zkouší přestat a hledat cestu jinde.

Toto je případ hlavní hrdinky, Edie Kiglatukové - třiatřicetileté ženy menší postavy, která nosí své vlasy upravené do dvou copů. Edie je rozvedená, protože její manželství se rozpadlo díky již zmíněnému alkoholu. Ne že by její bývalý manžel, Sammy Inukpuk nepil, právě naopak. Vychovávají spolu Sammyho dva syny Joea a Willu. Joe mladší než Will a pracuje jako dobrovolník na klinice. Chtěl by dosáhnout vzdělání jako doktor a odjet pracovat pryč z Autisaqu. Edie pracuje jako učitelka ve škole a navíc jako průvodkyně po Arktidě a většinu svých vydělaných peněz věnuje Joeovi na studium. Will je spíše ve stínu Joea, a proto nemůže svou nevlastní matku Eddie vystát. A to se tak snažil! 

Bílý žár je knihou, která je napínavá již od prvních stránek. Edie je na lovecké výpravě s qalunaaty (= lidé, kteří nejsou Inuité, běloši) Felixem Wagnerem a jeho společníkem Andym Taylorem. Wagner je při výpravě někým postřelen a záhy po převezení zpět do Autisaqu umírá. Rada starších, která řeší všechny věci a problémy v Autisaqu se rozhodne pro to, že záležitost smetou ze stolu s tím, že se jednalo o nešťastnou náhodu při lovu. V radě starších šéfuje Ediein bývalý švagr, Simeonie Inukpuk, který nemá Edie příliš v lásce a který netouží po ničem jiném, než se stát v příštím volebním období starostou. 

Edie s Joem se ale nechtějí nechat tak rychle odbýt v případu Felixe Wagnera. Pořád jim vrtá hlavou, kdo byl oním střelcem, který dokázal zastřelit člověka. Mají se začít bát i o své životy? Andy Taylor odlétá zpět do své země smířený s nešťastným osudem svého společníka, ale za nějaký čas se vrací zpátky.

A i tentokrát není sám, přilétá s ním James Fairfax - jeho pradědeček Bill byl na Arktidě na výzkumu a zanechal po sobě několik deníků. Co přijel James s Andym hledat? Tito dva qalunaatové chtějí po Edie a po Joeovi, aby s nimi vyrazili na výpravu. Na cestě se rozdělí - Edie pokračuje s Jamesem, zatímco Joe s Andym. Edieina výprava proběhla podle plánu a ona už pak v “teple” svého domova čeká na to, až se konečně vrátí její milovaný nevlastní syn. Když se ho konečně dočká, tak je Joe sám, těžce zraněný, omámený a mluví z cesty. Co se stalo s Andy Taylorem? Edie nechce nechat raněného Joea v nemocnici a trvá na tom, aby se o něj mohla starat u sebe doma. Ale když odejde na dopoledne učit do školy a vrátí se zpět domů, tak už nic není stejné jako bývalo. Joe je mrtvý. Vše nasvědčuje tomu, že spáchal sebevraždu, ale s  tím se Edie prostě nedokáže smířit a nevěří tomu. 

Sama na vlastní pěst se vydává hledat nějaké důkazy, které by mohla předat vyšetřovateli Dereku Palliserovi. Ve svém hledání, které se stává stále komplikovanější, se ocitne dokonce až v Grónsku. Co Edie našla v Grónsku? A potvrdí se její domněnka, že Joe nespáchal sebevraždu, ale že byl někým zavražděn? A pokud ano, kdo to mohl udělat? 

Na první pohled by se mohlo zdát, že zápletka příběhu je jednoduchá, ale není tomu tak. Dostaneme se až ke dvěma národním společnostem - Zemmer a Beloil. Co mají společného?

Děj příběhu je popsán tak, že si chvílemi připadáte jakože se plavíte na člunu spolu s Edie a nebo že jste součástí nějaké napínavé scény. Kniha obsahuje dvacet kapitol, které jsou bez názvu, což vůbec ničemu nevadí.

Ukázka:
Když přijela domů, nalila si skleničku a pak ještě jednu. Pokud se Taylor chtěl v ledové jeskyni schovat, proč bylo jeho tělo tak daleko? Věděl kdo po něm střílel? Snažil se schovat stránky starého papíru a své poznámky? Čím víc o tom přemýšlela, tím víc se cítila zatažená do něčeho, o co nestála a čemu nerozuměla.

Zpočátku jsem si musela zvyknout na inuitská slova, která jsou tištěna kurzívou. Ale pak jsem četla bez přestání, protože příběh vás natolik pohltí, že vy pořád musíte přemýšlet spolu s Edie nad tím, kdo je vrahem (vrahy) a nebo nad tím, zda si Joe skutečně vzal život sám. Pokud se vám příběh zalíbí natolik jako mně, tak se pojďte spolu se mnou těšit na další příběh s touto svéráznou hrdinkou.

Autorka: Monika Štěpková
www.bookfan.eu

Přidat komentář