Všichni jsme nosili hvězdu
| Nakladatel: | Ikar (EUROMEDIA GROUP, a.s.) | |
|---|---|---|
| Jazyk: | česky | |
| Pořadí vydání: | 1. | |
| Rok a měsíc vydání: | 2012/07 | |
| Počet stran: | 144 | |
| Typ, vazba: | Kniha, pevná | |
| Formát, hmotnost: | 133 × 207 mm, 223 g | |
| Více podrobností | ||
| Běžná cena: | 189 Kč |
|---|
Informace o dostupnosti
Zboží bohužel momentálně není skladem. Pokud chcete být emailem informováni o jeho naskladnění, klikněte na tlačítko "Sledovat titul" a zadejte svou emailovou adresu. Poslední změna: 19.04.2024 13:42 |
||||
- Sledovat titul
- Recenze (0)
- Odkazy a akce (0)
- Komentáře (0)
Anotace
Theo Coster dnes žije v Izraeli a ve svém volném čase již léta navštěvuje školy a vypráví dětem o svých zážitcích. Ze třídy židovského lycea, do které kdysi v Nizozemsku chodilo včetně Anny Frankové 28 studentů, přežilo druhou světovou válku pouze 11 dětí. Theu Costerovi se podařilo pět z nich najít a společně natočili rozhovory, v nichž líčí své vlastní pohnuté osudy a vzpomínají na ostatní spolužáky. Výsledný soukromý dokument se vysílal v Izraeli a Nizozemsku a později byl přepsán a upraven pro tuto unikátní knihu.Specifikace
Název: Všichni jsme nosili hvězdu
Originální název: We All Wore Stars. Memories of Anne Frank from her Classmates/Klastenoten van Anne Frank
Autor: Theo Coster
Překladatel: Alexandra Fraisová
Titul je zařazen do žánrů:
ISBN: 978-80-249-1834-1
EAN: 9788024918341
Objednací kód: -
Hodnocení a komentáře
Titul ještě nikdo nekomentoval, buďte první.
Přidejte svůj komentář
Ukázka z textu
Odmlčíme se. Ticho přeruší Albert, který se zasměje a dodá: „Co je to ukrývání, jsem si pořádně uvědomil až asi třicet let po válce. Díky jednomu starému pánovi, bylo mu kolem osmdesáti a nastěhoval se do Eindhovenu, a já jsem ho šel jménem židovské komunity navštívit. Po válce bydlel v Amsterdamu, ale po manželčině smrti zůstal sám a tak se vrátil k rodině, která ho ukrývala za války. Nastěhoval se k nim.
Strašné na tom bylo, že se znovu začal chovat, jako by se skrýval. Do té doby mi vlastně úplně nedošlo, jaké to doopravdy bylo, ale v tu chvíli jsem to uviděl naprosto jasně. Když jsem tam vešel, ten muž si přiložil prst na rty a špitl: ,Ššš, mluvte potichu a chovejte se zdvořile. Ať tihle lidé udělají cokoli, dělají to správně. Nekritizujte je a nic nežádejte.’
Sevřela mě úzkost, všechno jsem to poznával. Přesně takhle se člověk cítí v úkrytu. Mlčet a hlavně nikdy nic nechtít. Prostě přijmout všechno, co přijde.“
