Tři vteřiny

V tom je bývalým zločincem a tajným agentem švédské policie i drogovým dealerem v polském gangu, který expanduje na sever Evropy, a jeho hlavním úkolem je doručit do jedné z nejpřísnějších věznic zásilku pro polskou mafii. Vyškolený policista se tak ocitá na tenkém ledě, který se pod ním postupně začíná bortit.

Jako přímý účastník dealerského setkání ve Västmanlanské ulici, kde je zastřelen jeden z účastníků jako udavač a podvodník, tuší, že nemůže už déle čekat a musí tedy jednat. Podaří se mu ochránit životy svých blízkých, ale i ten svůj? Dokáže svrhnout polskou drogovou mafii? A za jakou cenu?

Vyšetřování vraždy ve Västmanlanské ulici se ujímá detektiv Ewert Grens. Ten neustále bojuje s vlastní minulostí, která je silně narušena smrtí jeho manželky/policistky. Srovná se s tím někdy? Začlení se opět do normálního života? Na které straně nakonec doopravdy stojí zastánci zákona? A proč zradí i ti, o kterých by to člověk nečekal?

*

Ještě jednou se pokochal krásou krajiny.
Dva světy, dva extrémy, tak blízké, a přece tolik vzdálené.
Nepatrně sklonil hlavu. Lesklé hladiny jezer, vrcholky jehličnanů a nekonečná bleděmodrá obloha.
Pak ji sehnul o kousek níž. Uzavřený, neveselý svět, devět betonových baráků připomínajících na dálku kostky lega, v nich tráví bezútěšné dny plné touhy nejnebezpečnější individua.

…

Zůstal na místě i ve chvíli, kdy sniperův prst stiskl spoušť.
Byl to zvláštní pocit. Věděl, že střela letí přímo k němu. Zbývaly mu tři vteřiny.
Výbuch přehlušil třesknutí střely i její dech. Šikmo za ní explodovalo něco, co se podobalo bombě.
Prudce zastavila, auto se zakymácelo, sjelo ke krajnici a k příkopu. Znovu sešlápla brzdu a získala vládu nad vozem, pak ho otevřela a vyskočila. Všechno se odehrálo tak rychle, že se ani nestačila bát.

*

Velice známé švédské duo znovu rozjelo svoje bravurní spisovatelské hrátky, které vám vyrazí přímo dech. Nečekané zvraty, skvěle vykreslené postavy, které vás nadchnou i naštvou zároveň. A tak to má přece být. Skvělé, hlavně čtivé.

Autor recenze: Josef Němec

Švédská autorská dvojice Anders Roslund a Börge Hellström se českým čtenářům už dříve představila svými romány Box 21 a Odplata. Seznamování může pokračovat i dál, protože před nedávnem vyšel v českém překladu jejich další kousek - akční thriller Tři vteřiny. Ten byl ve Švédsku oceněn jako nejlepší detektivka roku 2009.

Už potřetí se tak můžete setkat s jedním z nejprotivnějších a nejvzteklejších detektivů knižního světa - s Ewertem Grensem. Tento stárnoucí policista ale kromě toho, že neustále nedává a jen s málokým se snese, je obdařen nosem s vysoce vyvinutým čichem na levárny.

Tři vteřiny

Doufám, že ten, kdo četl Box 21 a jeho velice deprimující epilog s překvapivým odhalením doslova na posledních řádcích knihy, alespoň trochu pochopí můj (zdravě) negativní postoj k této postavě. Zkrátka jsem mu ještě některé věci nedokázala odpustit.-)

Ovšem Grens není ten hlavní, o koho tu jde. Hlavní postavou příběhu Tři vteřiny je pětatřicetiletý Piet Hoffman. Milující manžel a otec dvou malých chlapců, podnikatel v oblasti bezpečnostních služeb.

Piet ale žije ještě druhý život, a v něm se jmenuje Paula. Už devět let dělá tajného informátora švédské policii. Pronikl do drogového podsvětí a zatím úspěšně, neodhalen koná svou práci. Přichází čas konečně toto "řemeslo" pověsit na hřebík a před Pietem stojí poslední úkol. Zato ten nejtěžší.

Bez problémů se infiltroval do polského drogového gangu, který chce proniknout do švédských věznic a stát se tam jediným dodavatelem amfetaminu. Piet se má proto nechat zavřít do jedné z nepřísnějších věznic v zemi a rozjet operaci. Ta by měla dle dohody s policií i politiky skončit po několika dnech zatčením co největšího počtu členů drogové bandy a následným Pietovým propuštěním.

Piet ovšem ví, že nejdůležitější je spoléhat se jen sám na sebe a nikomu nevěřit. Proto se pojistí... Ze všeho nejdůležitější je koupit pugéty tulipánů, vypůjčit si pět knih v knihovně, navštívit hřbitov, znát hodnotu vteřin... Proč? Aby přežil. Až zůstane sám, proti všem...

Vzhledem k tomu, že mám příběhy z vězeňského prostředí ráda, a nezáleží zda knižní či filmové, brala jsem Tři vteřiny do rukou s očekáváním napínavého děje, kde hlavní roli bude hrát dokonale promyšlený plán. Jsem ráda, že se tak skutečně stalo a kniha nabízí to, co anotace slibuje.

První polovina knihy, ve které se vězeňská akce teprve připravuje, je sice občas poněkud rozvleklejší, ovšem ta druhá, kdy všechno vypukne, to pak bohatě vynahrazuje. Děj se během několika stránek zcela obrátí, ručička výšky napětí vyletí nahoru a nezbývá než číst a číst.

Stejně jako v předchozích knihách, tak i v této autoři vyprávějí bez příkras, bez sentimentu, drsně a lehce úsečně. Postupně do sebe nechají zapadnout zdánlivě nesmyslné věci a činy, které Piet během přípravy udělal. Pomalu se ukazuje, že jeho plán myslel na vše a on sám je takovým malým klonem Michaela Scofielda ze seriálu Útěk z vězení.

(Piet určitě promine, že Michael pro mě zůstal jedničkou i nadále, ale potěšit by ho mohlo, pokud tedy přežije pobyt v kriminále, že o druhém či třetím místě bych mohla začít velmi silně uvažovat :D )

Teď už vážně. Tři vteřiny se mi líbily. Napínavé, promyšlené, občas překvapivé. Doporučuji.

Autorka recenze: Eva Šamánková

A je to tu zase, další thriller ze severu! Jak originální, říkala jsem si. Jenže když jsem si přečetla info o autorech, můj zájem rázem vystřelil raketovou rychlostí.

Koho by nezajímal příběh z pera tak kontroverzní dvojice? Na jedné straně žurnalista se specializací na zločiny a na druhé bývalý kriminálník. Instinkt mi tak nějak říkal, že tohle nebude jen další z řady severských krimi.

Piet Hoffman už dlouhých devět let žije na tenkém ledě. Jistě, jeho známí ani rodina o tom netuší. Ani za mák by je nenapadlo, že jeho slušně prosperující firma je jen zástěrka pro pašování drog z Polska do Švédska. A kde by pak kolegy mafiány napadlo, že jejich zástěrka je vlastě zase jen zástěrka – aby se špiclové od policie mohli lépe infiltrovat do struktury mafie.

Zkrátka, Piet Hoffman to nemá snadné – nejspíš si občas říká, že kdyby zůstal zločincem, byl by na tom líp. Inu, povolání práskače není žádná sranda. O to pak víc, když práskáte na jednu z největších východoevropských drogových mafií vůbec.

Ale všechno to tak nějak jde. Piet je schopný – nejschopnější koho kdy policie měla – jeho krytí je neprůstřelné, mafie si ho cení a pokud to takhle půjde dál, celou organizaci se nakonec opravdu podaří zničit.

Jenže ono to zas tak moc nejde. Piet se nachomýtne k jedné situaci, která končí mrtvolou, a stává se tak podezřelým. Policie – ta která nemá tuchy o jeho skutečné činnosti – mu jde tvrdě po krku.

A pak jeho šéf, kriminalista Erik Wilson, dostane nápad. Nápad, který zní jako sebevražda, přesto na něj Piet kývne. A jak by nemohl, Erik mu slíbil, že potom, co vykoná svou poslední práci, bude volný. Dostane nové jméno a bude moct žít se svou milovanou ženou a dětmi.

Jenže jak už to tak bývá s těmi džbány, i tady se ucho utrhne. Pietovo krytí rupne – Paula je ta tam – a tak místo aby pomohl rozbít drogové kejkle uvnitř vězení, stává se skutečným vězněm té nejstřeženější věznice a terčem číslo jedna pro polskou mafii.

Piet Hoffman si další kopanec odpustil. Spočítal tmavé cucky plovoucí v mléce. Pro tuhle chvíli to stačí. Vylovil skoro dvacet hnědavých rosolovitých kuliček, natáhl si gumové rukavice a oplachoval je v dřezu pod tekoucí vodou, dokud se z nich nestaly malé kapsličky, které vyrovnal na porcelánový talíř.
„Mlíka je tu hafo. Taky je tam několik krabic s pizzou. Zůstaneš tady. Napiješ se, najíš a pak si strčíš prst do krku. Počkáme, dokud nevybliješ zbytek.“

Páni, ještě teď lapám po dech. Tohle vážně nebylo jen další severské krimi. Tohle byla nálož, tvrdý kalibr a především nehezký portrét skutečnosti – to je možná na tom to nejdrsnější.

Četla jsem, hltala jsem a bylo mi jedno, že jsem na dovolené – já se nechtěla koupat ani slunit, chtěla jsem číst. Číst tenhle nevšední literární skvost, který přináší spoustu společenských, morálních a životních otázek. Takových, na které snad ani nechcete znát odpověď.

Přišla jsem, viděla jsem, přečetla jsem – takřka za tři vteřiny – a jsem stále v úžasu.

Autorka recenze: Katka Dlouhá