Deník mimoňky 1 - Příběhy z neslavnýho života

Mnohé situace mi připomněly má vlastní telecí léta, kdy člověk má spoustu problémů se svým zevnějškem, spíše s jeho nedostatky (většinou domnělými), s oblékáním (chodím oblečená jako Popelucha), s mladším (starším – doplň dle potřeby) sourozencem ale HLAVNĚ s kluky!!!

Také to, že rodiče nepatří zrovna mezi horních deset tisíc jednomu na sebevědomí zrovna nepřidá. Proč prostě nemůžu dostat konečně ten skvělej  novej  mobil? (Místo těch blbostí co mi kupoujou?!?)

Hrdinka knihy Nikky  se na nové škole ocitne v nezáviděníhodném postavení – největší místní star,  zhýčkaná, oblíbená a vždy SUPERMODERNĚ  oblékaná MacKenzie jí dává nepokrytě najevo, že není in, ale naprosto a dokonale out – prostě mimoňka!

Svoje místo si musí Nikky vybojovat a i když to vypadá, že nemá jinou možnost, než si vybrečet přestup na jinou školu, protože se jí nic nedaří a i ti, o nichž si myslela, že jsou jejími přáteli se najednou jeví zcela jinak, v závěru čeká překvapení.

Celý příběh dotvářejí minipříhody z všedních dnů – celá kniha je ostatně deník. Například mladší sestra a její ponožková přítelkyně  Perla jsou rozhodně nepřehlédnutelnou dvojkou. A hektické ráno, kdy Nikky zaspí, je naprosto dokonale realisticky  popsáno, vše je jak má být – všechno totálně špatně a jestli se něco podaří, tak pořádný trapas!

Mě osobně nejvíc dostalo, jak se Nikky stydí za otcovu dodávku ( má na střeše totiž v nadživotní velikosti brouka – dívčin otec vlastní firmu zabývající se hubením hmyzu) a v rámci zachování společenské prestiže proto Nikky neváhá použít při jízdě tímto vozem  netradiční maskovací prostředek….

V záplavě přeslazených filmů o různých titěrných zvířátkách nalakovaných na růžovo, kterými  zásobují dětské obecenstvo dnešní „výrobci kultury“ by se zcela jistě prosadil film z této knížky, vždyť kdo by nechtěl vidět příhody z ostrova jednorožčích mláďátek?!? Považuji tuto vsuvku do děje příběhu za velice zdařilou, je byť nenápadnou, tak dokonalou parodií podobných skvostů současné filmografie.

Mezi literaturou pro tuto věkovou kategorii považuji Deník mimoňky za jednu z nejzdařilejších! Celou knihu "dolaďují" tématické ilustrace.


Autorkou recenze je Iveta Filanderová

Přidat komentář