Jeden den

Představte si, že někdy během střední školy potkáte člověka, který vám tak přiroste k srdci, že už ho nikdy nedostanete z hlavy. Chodit spolu ale nezačnete. Přesně to je případ Dextera a Emmy, kteří jsou přátelé už dvacet let – od osmaosmdesátého se setkávají vždy po roce. Je samozřejmě jen otázka času – i když nepřiměřeně dlouhého – než se z takového vztahu vyklube něco víc, než jen návštěva muzea a výroční večeře. Kniha Jeden den se mi dostala do ruky vlastně "náhodou". Dostala jsem ji jako dárek, když jsem už dva týdny ležela nemocná doma a nebylo se mnou k vydržení. Nevím proč, ale odjakživa trpím naprostou nedůvěrou ke knihám, které mají víc jak dvě stě stran. Nevěřím, že mě to bude tak dlouho bavit... že takovou knihu skutečně dočtu; a tak si rovnou řeknu, že ji nemá smysl ani začínat číst. Stačilo mi jen pár stran, než jsem zjistila, že to není úplně obyčejné čtení, a po první stovce jsem v tom "lítala až po uši". Je to tak neuvěřitelně autentické, že to snad ani nemůže být fikce. Samozřejmě jsem začala pátrat a zjišťovala, co Davida vedlo k napsání takového příběhu a možná jsem naivně doufala, že se dozvím, že Dex a Emma jsou vlastně skuteční. Protože se jedná o literární postavy, které by si skutečný život rozhodně zasloužily. Bohužel to tak není. Jedná se jen o skvěle napsaný lidský příběh, kterému na své autentičnosti dodává, že se David Nicholls nechal inspirovat historkami ze života svých přátel. Díky přečtení této knihy jsem se víc zamyslela nad přátelstvím mezi mužem a ženou. Možná i proto, že většina mých přátel je právě mužského pohlaví. Proč? To sama nevím. Je možné, aby přátelství mezi mužem a ženou vydrželo i přesto, že se navzájem přitahují? Netušíte, kolikrát v životě jsem si tuhle otázku pokládala. Ve chvíli, kdy přijdou naděje na něco víc z jedné nebo z druhé strany, blíží se neodvratně konec. Paradoxně podobné, i když možná ještě těžší, může být přechod od lásky k přátelství. Rozchody přeci nejsou zábavné a dochází k nim z většinou dost závažných důvodů. A stát se přítelem potom, co jste miloval, je... no ano, skoro nemožné. Při čtení této knihy mi na mysl vyvstaly dva takové případy mého vlastního života. Láska, která byla veliká, ale nefungovala. Nebo spíš moje láska na udržení ani jednoho z těchto vztahů nestačila. Myslela jsem, že po našem rozchodu se už nikdy nepotkáme. V prvním případě, že on mě už nikdy nebude chtít vidět, ve druhém, že ho už nikdy nebudu chtít vidět já. Překonali jsme to. Díky tomu, že někdo uměl být velkorysý a také díky pochopení, že jsme pro sebe příliš důležití na to, abychom se přestali vídat. Ovšem nad některými situacemi visí vždy velký otazník. Před pár dny jsem si vzpomněla na kapitolu, kde jede Emma s Dexterem na dovolenou a zvolí si několik pravidel, která musí striktně dodržovat proto, aby se jim jejich přátelství takzvaně nezvrhlo. Pamatuji si přesně, že šlo o oddělené pokoje nebo alespoň lůžka, nepít přílišné množství alkoholu, aby se mohli stále kontrolovat, neopalovat se nazí a tak dále... Když jsem byla s mým kamarádem Danielem na dovolené a asi ve dvě hodiny ráno jsme skákali docela nazí do moře, ještě na chvíli před odrazem jsem se zamyslela: Co jsem to vlastně chtěla? Jakmile jsem vyplavala a měla před sebou jeho tvář, tak jsem si vzpomněla: A sakra! Vlastně ta pravidla! :-) Přečtěte si ji, stojí za to... JEDEN DEN: "Přátelství je někdy méně než láska"

Začala jsem číst s velkým zaujetím... Čím déle jsem četla, tím víc jsem byla naštvaná, že to snad nemůže být ani pravda, že by se dva lidé, kteří se milují, neustále míjeli! Téma zajímavé, nicméně natahované jako guma...

dobrý den, chtěla jsem se zeptat, kdy zase bude kniha skladem? děkuji

Krásná, lidská a vlastně moc smutná kniha. Autorův nápad vyprávět příběh obou hrdinů Emmy a Dextera pouze jeden den v každém roce byl super a nápaditý. Po přečtení jsem mrkla i na filmové zpracování, ale kniha je jasně lepší. Je v ní lépe vidět těm dvěma kamarádům do hlavy a i do srdce. O knize by se daly určitě vést filozofické debaty, co kdyby zrovna ten jeden den proběhl jinak, jak by to bylo dál. Co kdyby.. Určitě doporučuji. Dávám 4*, tu jednu si nechávám za místy dost toporný překlad a hlavně za občasná malinko hlušší místa knihy, jako optimální rozsah bych viděla 350 stran.

Krásná, dojemná, úžasně napsaná kniha. Určitě zanechá dojem!;)

Úžasná, čtivá, jedna z těch knížek, které ve vás zanechají dojem ještě dlouho po přečtení poslední stránky...

Dobrý den, chtěla bych se zeptat, kdy bude kniha naskladněna? Děkuji předem za odpověď.