Úprdelný dny na úprdelný planetě

V knize nenajdete ani jednu konkrétní postavu, ani jedno konkrétní místo či historickou dobu. Je to psáno jako popis vývoje nějakého nespecifikovaného živočišného druhu na „úprdelné“ planetě (které popisuje jako „ono“), a to za použití silně jadrného jazyka, o kterém by možná citlivější čtenáři mohli tvrdit, že je značně vulgární.

Přestože kniha nemá žádné konkrétní odkazy k určitým postavám či historickým epochám, každému průměrně vzdělanému čtenář musí být jasné spojitosti tohoto nespecifikovaného živočišného druhu s námi, lidmi.

Začněme prvním evolučním krokem: „Vylezlo to z vody, ani se to neohlídlo. Mohlo by to ještě vrhnout poslední pohled na oceány, pocejtit z úcty stesk, ale kdepak. … No jasně, ještě se to naposledy pořádně vysere do moře, to je jeho symbolicky nabitej způsob, jak podtrhnout svý rozhodnutí, a už okapává a suší se tam, kde čile klíčí vousatec…“

A tak vznikl tvor ve své známé podobě: „Rozdělilo se to, jako mnozí, co znesvětili a opustili vodu, na držitele kulí a nositele škvír… Páří se to ve smradu z vlastní huby, jedno s druhým, druhý s jedním. Protože jinak to nemá co na práci.“

A přes tedy blíže nespecifikované období se dostaneme až do doby, kdy musí nastoupit myšlenka nadřazené rasy: „Nikdy nebyly okolnosti příznivější tomu, aby se řeklo, že válka je nejvyšším možným výrazem týhle nadřazený rasy,… Musí se to pustit do těch nýmandů, obřezanejch, hovad, přičmoudlejch, …“

A končí to grandiózním finálovým vynálezem: „ Teď, když to dokáže vyhodit do povětří, co se mu zamane, teď, když to má možnost rozbít napadrť celou tu zasranou planetu s celým jejím zasraným obyvatelstvem …“

Tady se dá pochopit myšlenka, že autor tak trochu není lidumil. Můžeme říci, že kniha nebude každému po chuti.

Ale ten, kdo se na nás samotné kouká jinak než jako na nejdokonalejší tvory v evolučním hierarchii, ten drsnost a vulgaritu jazyka i vyprávění bude vnímat jako geniální a vtipný výklad historie lidstva.Verhulst si i s tímto typem jazyka dokázal mistrovsky pohrát a možná nás i donutil pochopit, jací úprdelný tvorové na této úprdelný planetě jsme.

Knihu „Úprdelný dny na úprdelný planetě“ (orig. Godverdomse dagen op een godverdomse bol, 2008), která získala prestižní nizozemskou literární cenu Libris Literatuur Prijs , pro nakl. Mladá fronta přeložila Veronika ter Harmsel Havlíková.


Autorem recenze je Bohdan Volejníček

Přidat komentář