Píseň kostí

Ostravské nakl. Fantom Print náš knižní trh s fantastikou v posledních letech zásobuje atraktivními titulu z žánru všeobecně nazývaného urban fantasy. Kniha „Píseň kostí“ svým námětem do tohoto edičního spektra náleží, ale je oproti titulům autorů jako např. Thurmanové či Briggsové přece jen jiná. Možná bych řekl, až téměř klasicky nedefinovatelná. Z počátku se příběh může jevit jako z našeho světa, ale pak začnete kapku po kapce tento pohled měnit. Svět megapolisu Tristopole vypadá jako každé jiné velkoměsto, má své policejní jednotky a detektivy, jezdí se v autech, má lepší a horší čtvrtě atd, to vše se jeví normálně. Ale pak najednou zjišťujete, že výtahy obývají přízraky (a ne jen je), že celý energetický systém města zajišťují nekrofluxové generátory poháněné lidskými kostmi, že smrtí vaše role v tomto světě nekončí, že jsou lidé, kteří vraždí umělce, aby z jejich ostatků poslouchali píseň kostí, že speciální vyšetřovací policejní komando vede zombie atd. Jak na přebalu píše nakladatelství, kniha je spojením mysteriózního thrilleru a temného horroru. Já bych šel ještě dál, a řekl bych, že kniha je esencí moderní temné fantasy, dokonce jak někdo na internetu uvádí, přímo gothic fantasy. Hlavním hrdinou je tristopolní policejní poručík Donal Riordan, který dostane z úkol hlídat velkou operní hvězdu. Jsou tu totiž jisté indicie, že blíže nespecifikován skupina zvaná Černý kruh, složená z mocných a bohatých tohoto světa, chce získat její kosti dříve, než je její osud. Proti magické moci Černého kruhu ale má malé šance na úspěch. To snad má možnost dokázat speciální policejní jednotka velitelky Laury Steelové. Jednotky, která se nezastaví před ničím, a nespoléhá se na pouze na schopnosti obyčejných smrtelníků. „Píseň kost“ je skutečně něco jako temný thriller, kde o mrtvoly není nouze („… a sebou mrtvola trhla, otočila se, sedla si a sklouzla z oltáře. Pod bosýma nohama drtila těla mrtvých dětí. Měkké mrtvolky si stěžovat nebudou.“), kde sex může překvapovat („… a na levém ňadru ji visel odchlíplý kus kůže, trojúhelník dokonalé pokožky, kterou líbal a laskal jazykem i prsty, a odhaloval dutinu v hrudi a lesklou, černou, mokrou masu, která pumpovala…“), kde lidé mají jiné choutky (… se bude moci pustit do řezání a čistění, bude moci jednu po druhé vyleštit drahé kosti…“), kde smích nezazní a slunce snad nikdy nesvítí. Příběh je skutečně příkladem moderního pojetí čisté fantasie, kde není důležité vědět, proč a jak Tristopole funguje, kde jen prostě musíte nasávat atmosféru temnoty a nechat se provázet autorovou temnou fikcí jiného světa. Právě ta temná, až hororová atmosféra je tím hlavním prvkem, co odlišuje tuto knihu od jiných. Přitom to je založeno na klasickém detektivním thrilleru, plném vyšetřování, pronásledování, konspirací atd. „Píseň kostí“ (orig. Bone Song, 2006) anglického autora Johny Meaneyho je návštěvou temné strany lidské fantasie.Musíte jen sednou … a pokusit se slyšet zpívat kosti. V překladu Kateřiny Niklové vydalo nakl. Fantom Print 2011.