Knižní web

No a já

Průměr: 4.615384615384615
(13x)
Nakladatel: Odeon (EUROMEDIA GROUP, a.s.)
Edice:Světová knihovna
Jazyk: česky
Pořadí vydání:1.
Počet stran:176
Typ, vazba:Kniha, pevná
Formát, hmotnost:134 × 206 mm, 306 g
Více podrobností
Běžná cena: 229 Kč

Toto vydání aktuálně nelze zakoupit,
protože jej nemáme na skladě, podívejte se na jiná vydání tohoto titulu
Jiná vydání
Není skladem 
Bližší informace o dostupnosti nejsou k dispozici.
Informace o dostupnosti

Zboží bohužel momentálně není skladem. Pokud chcete být emailem informováni o jeho naskladnění, klikněte na tlačítko "Sledovat titul" a zadejte svou emailovou adresu.

Poslední změna: 19.04.2024 13:42

Anotace

Lou Bertignakové je třináct let, má IQ 160 a v hlavě mraky otázek. Pozoruje lidi, sbírá slova, provádí různé pokusy, hltá encyklopedie. Dva školní ročníky přeskočila. Ve třídě je nejmladší a nejmenší, ale dělá si největší starosti. Proč ji matka už nikdy neobejme, proč otec předstírá dobrou náladu, proč „jsou věci tak, jak jsou?“ Když se seznámí s osmnáctiletou bezdomovkyní No, která zdaleka nemá ani to, co má Lou – střechu nad hlavou, jídlo, rodiče – vezme si na svá bedra víc, než unese. A postupně zjišťuje, jak daleko má realita k reklamním billboardům z ulic a metra. S pomocí nejstaršího spolužáka ze třídy a největšího lempla, který už dvakrát propadl, zato má něžný úsměv a velké černé oči, se Lou vrhne do experimentu, který míří proti osudu... No a já je románem o dospívání, které je podrobeno zkoušce reality. Je pohledem na svět očima předčasně zralého, naivního i jasnozřivého mladého člověka, který se nechce jen tak smířit s během věcí.

Další verze titulu

No a já 2. vydání
Skladem

Specifikace

Název: No a já

Originální název: No et moi

Autor: Delphine de Vigan

Překladatel: Alexandra Pflimpflová

Titul je zařazen do žánrů:

ISBN: 978-80-207-1392-6

EAN: 9788020713926

Objednací kód: -

Odborné recenze

Zachraňte holku z ulice

16.1.2012

Úspěšná francouzská prozaička Delphine de Vigan se postupně prosazuje i na tuzemské literární scéně. Její druhý, do češtiny přeložený román No a já sleduje dospívající dívku podrobovanou tvrdé zkoušce. Náctileté dívenky nedostávají v románech pro dospělé hlavní roli často, ale zajímavé je, jak rozmanité představy o nich spisovatelé předkládají. Francouzská autorka Delphine de Vigan (1966) se neinspirovala ani Lolitou Vladimira Nabokova, ani třeba Cosette Victora Huga - její hrdinka Lou se ve světě tak trochu ztrácí. Než dokáže to, na co byli dospělí krátcí.

Cestou k dospělosti

17.4.2012

Dobré literatury pro dospívající dívky je na pultech knihkupectví poskrovnu. Román No a já (No et moi) francouzské spisovatelky Delphine de Viganové (1966) sice není zcela klasickou dívčí knihou, ale mohl by být pro svou „výchovnou funkci“ a „lehkou stravitelnost“ řazen do seznamu doporučené četby gymnazistek. Letos se dostává na český knižní trh již druhý titul autorky, která je nejen ve své vlasti stále populárnější. Po oceňované knize Ani později, ani jinde (v originále „Podzemní hodiny“ — Les Heures Souterraines) z loňska vychází i starší román No a já (2007). Na příští rok chystá Odeon zatím poslední autorčinu prózu Rien ne s’oppose a la nuit (Noc nic nezadrží). Románem No a já vešla Delphine de Viganová ve světovou známost. Kniha vyšla ve dvaadvaceti zemích, doma ve Francii obdržela prestižní Cenu knihkupců a v loňském roce byla úspěšně zfilmována v režii Zabou Breitmanové.

Čtenářské recenze

Čtenářská recenze: Delphine de Vigan - No a já

24.11.2011

Po románech „Bludy z nudy“ od S. Sperlinga a „Axolotl roadkill“ od H. Hegemonnové je kniha „No a já“ dalším titulem z ediční řady Světová knihovna, který nám předkládá značně kritický a možná i drsný pohled na život a myšlení současné evropské mládeže. Tímto románem se francouzská autorka Delphine de Vigan (*1966) velmi kladně zapsala do čtenářského povědomí a sklidila pochvalu i z řad literárních kritiků. Dokládají to nejen ceny Prix des Libraires, Rotary International, či nominace na prestižní Prix Goncourt, ale i filmové zpracování, kterého se tento příběh, vydaný pod názvem „No et moi“ (2007), dočkal v roce 2010.

Čtenářská recenze: Delphine de Vigan - No a já

15.3.2012

Francouzskou spisovatelku Delphine de Vigan jsem dříve neznala a k přečtení této knihy mě inspiroval nejdříve název, pak poutavý přebal a nakonec i popis obsahu knihy. U nás už dříve vyšla kniha Ani později, ani jinde, pod kterou je tato autorka také podepsaná, a kterou jsem si přečetla záhy. Obě díla slavila úspěch nejen u široké veřejnosti, tak i u mě samotné.

Všechny recenze (4)

Hodnocení a komentáře

Překvapivé (Jitka Novotná , 12.12.2021) Odpovědět

vřele doporučuji (*****)
První moje kniha od autorky! Po dočtete,jsem Dokoupil,co bylo možné...za poslední dobu nejlepší kniha. Tak milá,překvapivá a plná naděje!!

Zajímavé a dobré čtení. (Ludmila Gottwaldová , 20.10.2012) Odpovědět

vřele doporučuji (*****)
Často se hovoří i píše, že dnešní mladí lidé jsou cyničtí. Zde je důkaz, že všechno může být jinak...

Něco jiného .... (Simona Doudová , 20.3.2012) Odpovědět

příjemné čtení (****)
Z mého pohledu - něco nového, jiného. Psáno jednoduše, čistě, od předem vytyčeného tématu se dramaticky neodbíhá, takže ji lze bez problémů přečíst "jedním dechem".

Doporučuji (Michaela Ottová , 15.2.2012) Odpovědět

vřele doporučuji (*****)
I když je kniha napsaná z pohledu mladé dívky, oslovila mě a velmi zaujala.

Odpovědět na komentář

E-mail nebude zveřejněn. Vyplňte v případě, že chcete být informování o reakcích na Váš komentář.

Ukázka z textu

Vypráví se skloněnou hlavou, tiskne přitom svůj šálek, hledá teplo, i kdyby si měla spálit dlaně. Přespává v jedné noclehárně na Val-de-Marne, kde ji přijali na dva týdny. Každé ráno v půl deváté musí pryč. Na celý den ven. Musí zabít čas. Chodit, aby jí nebylo zima. Najít nějaké přístřeší, kde by si sedla. Musí projít celou Paříž kvůli jednomu teplému jídlu. Vyzvednout si poukázku. Čekat. Pak zas jít. Prosit o peníze u východu obchoďáku anebo v metru. Pokud má sílu. Sílu říct prosím. Brzy si bude muset najít jiný azyl. Takový je její život. Chodit od domu k domu. Vydržet jak nejdéle to jde. Oddalovat lhůty. Sehnat něco k jídlu. Snažit se nepřespávat venku. Hledala práci. Zkoušela fastfoody, bary, hospody, supermarkety. Ale bez trvalého bydliště anebo s adresou azylového domu je odpověď vždycky stejná. S tím nic nenadělá. Žádná adresa, žádný džob. Nechala to plavat. Nikdy ji nenapadlo, že se jí život tak zmrší, když byla malá, chtěla být kadeřnicí, mýt vlasy, barvit, a pak, někdy časem, mít kadeřnický salon. Ale nevystudovala ani tohle, ani nic jiného, nevystudovala nic. Říká, nevím, co budu dělat, víš, už vůbec nevím.