Osvobozené kino Mír
| Nakladatel: | Knižní klub (EUROMEDIA GROUP, a.s.) | |
|---|---|---|
| Jazyk: | česky | |
| Pořadí vydání: | 1. | |
| Rok a měsíc vydání: | 2002/08 | |
| Počet stran: | - | |
| Typ, vazba: | Kniha, pevná | |
| Formát, hmotnost: | 132 × 207 mm, 394 g | |
| Více podrobností | ||
| Běžná cena: | 199 Kč |
|---|
Informace o dostupnosti
Zboží bohužel momentálně není skladem. Pokud chcete být emailem informováni o jeho naskladnění, klikněte na tlačítko "Sledovat titul" a zadejte svou emailovou adresu. Poslední změna: 18.04.2024 16:09 |
||||
- Sledovat titul
- Recenze (0)
- Odkazy a akce (0)
- Komentáře (0)
Anotace
Próza psaná v nadsázce a s mistrnými dialogy ojediněle účtuje s uplynulým padesátiletým obdobím a s naší normalizační minulostí. Rodinná sága je soustředěna kolem postavy krejčího Očenáška, který má léčitelské schopnosti.
Osud obyčejného človíčka se zaplete do osidel společenského vývoje: nůžky a centimetr mu po Únoru znárodní neviditelná ruka režimu, ale živnostníček umí využít kontaktů. V kumbálu biografu přikládá své léčivé ruce na prací vyčerpaná těla zasloužilých umělců, členů ÚV a tajemníků...
Autor představuje tragikomické charaktery a osudy v éře reálného socialismu v rámci severočeského maloměsta...
Kniha získala v roce 2002 Literární cenu Knižního klubu.
Specifikace
Název: Osvobozené kino Mír
Autor: Ladislav Pecháček
Titul je zařazen do žánrů:
ISBN: 80-242-0846-6
EAN: 9788024208466
Objednací kód: -
Hodnocení a komentáře
Titul ještě nikdo nekomentoval, buďte první.
Přidejte svůj komentář
Ukázka z textu
- Kolikátý ty seš teda vlastně, Toníku, prezident?
- Čtvrtý, když nepočítám Háchu. Ale druhý dělnický!
- To mě právě mate.
- Ten přívlastek dělnický u slova prezident v žádném případě neznamená, že bych vstával ráno v pět a tlačil se u píchaček, ale že bych tak nepochybně činil, kdybych se vlastní pílí nevypracoval.
- Taky to nemáš lehký... Obleč se.
- Mám důvěru strany. Bez ní by to nešlo.
Druhý dělnický prezident se oblékal a dával svým dělnictvím najevo, že prezidentem se může stát každý. Chtěl mít především klid a zejména byl rád, že si ho nikdo nesplete s intelektuálem. Přiblížil se k lidu tak těsně, až od něj byl k nerozeznání.
- Slunce, Slunce, SOPR jedna..., ozvalo se zvenku.
- Nedají mi pokoj, postěžoval si. - SOPR, to jsem totiž já, SOudruh PRezident.
- Ani ti to na stará kolena nezávidím, řekl otec.
