Lenka Procházková (*1951)
Dnes patří k nejvýraznějším českým prozaikům. V první fázi tvorby byly její knihy a články šířeny jen v samizdatu a publikovány v zahraničí (Růžová dáma, Oční kapky; Smolná kniha; Jan Palach a povídkové sbírky: Tři povídky; Přijeď ochutnat a Hlídač holubů). Ani po roce 1989, kdy přestala být jako signatářka Charty 77 zakázanou autorkou a okruh jejích čtenářů se rozšířil, se však nevzdala vysokých nároků na kvalitu vlastní tvorby a zachovala si absolutní svobodu při výběru témat a ve způsobu jejich zpracování: Pan ministr; Šťastné úmrtí Petra Zacha; Zvrhlé dny; Jak si stojej nebožtíci (fejetony, spoluautor Aleš Pejchal); Dopisy z Bamberka (fejetony); Beránek (historický román o Ježíši z Nazareta); Zavři oči (pohádky); Zpráva spolku Šalamoun (dokument o stavu justice v ČR); Narušitel (román z diplomatického prostředí); Slunce v úplňku (románově zpracovaný příběh Jana Palacha); Zvonek a pak chorál (knižní rozhovor vedený Ivou Pekárkovou); Za Fidelem na Kubu (cestopisný román ze současné Kuby). Autorka napsala i řadu rozhlasových, televizních a divadelních her.
Její fejetony, komentáře a další aktuální politické texty vycházejí ve sbírce Bílý klaun.
