Alois Jirásek (* 23. srpna 1851, Hronov - † 12. března 1930, Praha)
byl český dramatik, prozaik, politik a autor historických románů.
Alois Jirásek se narodil jako jeden z devíti dětí do rodiny drobného živnostníka (tkadlec a pekař), ale jelikož otec nebyl dobrý podnikatel, byla rodina neustále zadlužená.
Vystudoval benediktinské gymnázium v Broumově, gymnázium v Hradci Králové a na pražské univerzitě historii. Po studiích byl zaměstnán na Gymnáziu v Litomyšli jako profesor dějepisu a zeměpisu.
V roce 1888 odešel do Prahy, kde se začal stýkat s Lumírovci (Jaroslav Vrchlický, Josef Thomayer, J. V. Sládek), dále s K. V. Raisem, M. Alešem a mnoha dalšími známými umělci.
Roku 1901 se stal členemKrálovské české učené společnosti, v nově vzniklé Československé republice se stal poslancem Revolučního shromáždění Republiky československé, stal se senátorem v Národním shromáždění a zasedal v parlamentu za Československou národní demokracii.
Coby spisovatel se věnuje zejména období husitskému, pobělohorskému, národnímu obrození a době mystické (Staré pověsti české) – pro kterou vycházel zejména ze záznamů Kosmovy kroniky a kroniky Václava Hájka z Libočan.
Alois Jirásek je považován za zakladatele české historické beletrie.
Autorova nejznámější díla a divadelní hry: Staré pověsti české, Mezi proudy, Proti všem, Z Čech až na konec světa, Temno, Psohlavci, F. L. Věk, Filosofská historie, Lucerna, Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč atd.
