Světlana Alexijevičová (* 31. května 1948)
je běloruská spisovatelka a investigativní novinářka ukrajinského původu.
Po studiích na Běloruské státní univerzitě pracovala jako novinářka v několika redakcích.
Ve svých dílech rozebírá především černobylskou katastrofu, druhou světovou válku a rozpad Sovětského svazu. Při svém zaměstnání dokázala sesbírat velké množství materiálu o životě v Sovětském svazu, totalitě, a těžkém životě tamních obyvatel. Z archivních matriálů zveřejnila informace o likvidaci a přesídlování národů.
Světlana Alexijevičová je za otevřenou kritiku nežádoucí osobou, a její díla nesmí být vydávána v Bělorusku. V Afghánistánu byla dokonce trestně stíhaná za popsání drogové problematiky a války.
Za své literární počiny je držitelkou několika prestižních ocenění, např. Prix Médicís essai 2013, Mírové ceny německých knihkupců a dalších.
V 2015 se stala držitelkou Nobelovy ceny za literaturu.
Mezi nejznámější díla Světlany Alexijevičové se řadí knihy: Válka nemá ženskou tvář, Zinkoví hoši, Doba z druhé ruky a Modlitba za Černobyl.
