Knižní hity za super ceny

Tituly autora Lubomír Machala a kolektiv

Machala Lubomír a kolektiv

Lubomír Machala (1958) je literární historik a kritik. Vystudoval češtinu a občanskou nauku na FF UP v Olomouci. Od roku 1983 působí na katedře bohemistiky FF UP jako asistent, později jako odborný asistent a docent, od r. 2010 jako profesor. V letech 2004–2011 zastával funkci vedoucího katedry. Přednáší mj. současnou českou literaturu a slovenskou literaturu, věnuje se také vztahům literatury, divadla a filmu. V letech 1997–2008 byl zaměstnán též jako vědecký pracovník na částečný úvazek nebo jako externista v pražském Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. Založil časopis Bohemica Olomucensia (šéfredaktor 2009–2011), je členem redakční rady časopisůTvar, Zrkadlenie, RAK a Bohemica Olomucensia.
Vydal monografie Průvodce po nových jménech české poezie a prózy 1990-1995 (1996), Literární bludiště. Bilance polistopadové prózy (2001), Olomoucká polistopadová poezie a próza (2013), autorsky a editorsky se podílel na mnoha kolektivních pracích, např. Panorama české literatury. Literární dějiny od počátků do současnosti (1994, 2. přeprac. vyd. pod názvem Panorama české literatury. Literární dějiny od počátků do r. 1989 v podobě multimediální aplikace 2008), Dějiny české literatury 1945–1989. IV (1969–1989) (2008), V souřadnicích volnosti. Česká literatura devadesátých let dvacátého století v interpretacích (2008), Dějiny Olomouce. 2. svazek (2009), Panorama polistopadové české literatury. S medailony autorů a kritickými ohlasy (e-book, 2012) i lexikografických příruček, např. Slovník českých spisovatelů od roku 1945. 1 a 2 (1995, 1998), Slovník slovenských spisovatelů. (1999, 2. přeprac. vyd. 2005), Slovník českých spisovatelů (2. přeprac. vyd. 2005). Je autorem učebních textů Česká próza 90. let (1999), Česká próza pod normalizačními tlaky (2000), Prolegomena české polistopadové literatury (2011) a také spoluautorem a editorem kolektivních skript Česká a slovenská literatura v exilu a samizdatu (1990; 2. opr. vyd.1991). Na pětidílném naučném seriálu České televize Křižovatky současné české literatury (1995) se podílel jako spoluautor a odborný poradce.


Na knize Panorama české literatury se podíleli:

Josef Galík (1932–1999), literární historik, kritik a prozaik. Na FF UP v Olomouci vystudoval obor český a ruský jazyk (1953–1957). Následně působil jako středoškolský učitel v Hradci Králové, Rychnově nad Kněžnou a ve Zlíně. V roce 1963 nastoupil na FF UP jako odborný asistent, kde roku 1969 získal titul PhDr. (práce Básnický vývoj Josefa Hory) a v tomtéž roce titul CSc. (práce Vladislav Vančura), jako docent zde působil od roku 1991 (práce Studie o české próze 20. století). Badatelsky se orientoval především na českou literaturu 20. století.
Je autorem monografie Tři studie o V. Vančurovi (1970, spolu s dílčími studiemi A. Hájkové, A. Závodského), autorem dvoudílných skript Česká literatura po r. 1945 (1. díl: 1987, dopl. 1991; 2. díl: 1985, dopl. 1989;) a spoluautorem příruček Česká a slovenská literatura v exilu a samizdatu (1990, přeprac. 1991) a Panorama české literatury. Literární dějiny od počátků do současnosti (1994) a autorem velkého počtu literárněhistorických studií (např. o V. Neffovi, J. Weilovi, V. Körnerovi, V. Sládkové, K. Čapkovi). Kromě odborných prací psal také beletrii (knižně byly vydány novely Zkouška před termínem, 1975; Soud i odpuštění, 1987) a Čekání na konec tmy (2013).

Erik Gilk (1973) je literární historik a kritik. Vystudoval češtinu a historii na FF MU v Brně, kde rovněž absolvoval doktorské studium. Na konci 90. let pracoval jako učitel na základní škole. Od roku 2000 působí na FF UP v Olomouci, nejprve jako odborný asistent a poté jako docent. Přednáší českou literaturu první poloviny 20. století , vede semináře současné literatury, tvůrčí literární kritiky. V letech 2006–2008 byl zaměstnán též jako vědecký pracovník na částečný úvazek nebo jako externista v pražském Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. Je členem redakční rady časopisu Český jazyk a literatura.
Vydal odborné monografie Poetiky a kontexty prózy Karla Poláčka (2005) a Vítěz i poražený. Prozaik Ladislav Fuks (2013), soubor literárních kritik Prozaická zastavení (2010) a studijní příručku Literárněkritické praktikum (2012). Editorsky a autorsky se podílel na multimediální aplikaci příručky Panorama české literatury. Literární dějiny od počátků do r. 1989 (2008). Redigoval sborníky o tvorbě Karla Poláčka (2004, 2007, 2012). Edičně připravil závěrečný svazek Spisů Karla Poláčka Úvahy, korespondence, deník (2001) a kritickou edici Almanachu na rok 1914 (2014). Autorsky přispěl do mnoha týmových publikací, např. V souřadnicích volnosti. Česká literatura devadesátých let dvacátého století v interpretacích (2008) a V souřadnicích mnohosti. Interpretace české literatury první dekády nového tisíciletí (2014).

Jana Kolářová (1974) je literární historička. Vystudovala obor čeština a klasická filologie na FF UP v Olomouci, kde působí od roku 1999 jako odborná asistentka. Přednáší zde starší českou literaturu, dějiny knižní kultury a vede semináře vztahující se ke starším literárním dějinám. Věnuje se raněnovověké literatuře, zejména latinsky psané tvorbě období humanismu.
Kromě odborných studií z této oblasti je spoluautorkou čítanky textů raněnovověké literatury pro VŠ studenty (Dělání mnohých knih žádného konce není, 2011), spolueditorkou výboru studií medievisty Eduarda Petrů (Studie o literatuře a filmu, 2013) a spolueditorkou naukového díla z období humanismu Kronika nová o národu tureckém (2013) Johanna Löwenklaua v překladu Jana Kocína z Kocinétu. Je spoluautorkou pěti kapitol ze starší české literatury v přepracovaném vydání knihy Panorama české literatury. Literární dějiny od počátků do současnosti (multimediální aplikace, 2008) a spoluautorkou kapitoly o současné poezii v kolektivním díle Panorama polistopadové české literatury. S medailony autorů a kritickými ohlasy (e-book, 2012). Pro první svazek Dějin Olomouce (2009) napsala kapitoly Humanistická literatura a Barokní literatura.

Petr Komenda (1975) je literární historik a textolog. Vystudoval obor čeština a historie na FF UP v Olomouci. V roce 2001 tamtéž obhájil doktorskou disertační práci Vrstvení rukopisů v tvorbě Františka Halase. Následně spolupracoval na projektu MŠMT ČR Historie a kultura Moravy na FF UP v Olomouci. V letech 2002 – 2004 působil jako lektor Českého jazyka na Instytutu języków słowiańskich na US v Katovicích. Od roku 2004 působí na katedře bohemistiky FF UP jako odborný asistent. Jeho přednášky se zaměřují na versologickou problematiku, teorii básnického obrazu a na textologii.
Vydal pojednání Ediční příprava korespondence. Textologické a interpretační studie publikoval v časopisech Česká literatura, Slovo a smysl, Literární archiv, Aluze, Bohemica Olomucensia. Autorsky se podílel na kolektivních pracích Panorama české literatury. Literární dějiny od počátků do r. 1989 (2. přeprac. vyd. v podobě multimediální aplikace 2008), Dějiny Olomouce. 2. svazek (2009), Jazyky reprezentace (2012), Moderna / moderny (2013). Spolu s dalšími editory připravil k vydání publikaci Místo – prostor – krajina v literatuře a kultuře (2012), společnými silami s jinými badateli byla vytvořena obsáhlá antologie z textů tartusko-moskevské sémiotické školy a francouzské tematické kritiky pod názvem Literární tematologie (2014), jež je určena zejména pro výukové potřeby studentů, ale i širší vědeckou obec.

Radek Malý (1977) je literární historik, teoretik, překladatel a spisovatel. Vystudoval obor bohemistika a germanistika na FF UP v Olomouci. Od roku 2006 působí na katedře bohemistiky FF UP jako odborný asistent, v současnosti jako docent. Dále působí jako vedoucí katedry literární tvorby na Literární akademii v Praze. Do sféry jeho odborného zájmu spadá německy psaná literatura z českých zemí, literatura pro děti a mládež, teorie překladu poezie a redakční praxe.
Vydal monografie Spásná trhlina. Reflexe poezie Georga Trakla v české literatuře (2006) a Domovem v jazyce. České čtení Paula Celana (2012). Autorsky se podílel na kolektivních pracích Panorama české literatury. Literární dějiny od počátků do r. 1989 (v podobě multimediální aplikace 2008), Dějiny Olomouce. 2. svazek (2009) a Místo – prostor – krajina v literatuře a kultuře (2012), dále přispěl hesly z oblasti české poezie a německy psané literatury pro děti a mládež do encyklopedie 2 × 101 knih pro děti a mládež. Nejlepší a nejvlivnější knihy. (2013). Je autorem ucelené řady učebnic českého jazyka a literatury pro první stupeň ZŠ (2004–2008). Dále je editorem a překladatelem výborů z děl básníků německého jazyka (Georg Trakl, Hugo Sonnenschein, Rainer Maria Rilke, Erich Kästner, Karl Lubomirski, němečtí expresionisté) a autorem pěti sbírek poezie, řady knih pro děti, několika rozhlasových her a dramat.

Eduard Petrů (1928–2006) literární historik, teoretik, editor. Studia bohemistiky a romanistiky na FF UP ukončil v roce 1952 obhajobou diplomové práce La poésie de la Résistence. Ve stejném roce získal titul PhDr. (práce Petr Chelčický Řeč o šelmě a obrazu jejiem). Po dvanáctileté praxi v olomoucké Univerzitní knihovně nastoupil na katedru bohemistiky FF UP (1964). V roce 1966 dosáhl titulu CSc. (práce Vývoj českého exempla v době předhusitské), docentura mu byla udělena v roce 1968 (práce Studie o Petru Chelčickém), DrSc. získal na základě práce Husitství, reformace, humanismus a renesance v české literatuře (1983) a v roce 1986 byl jmenován profesorem. Na FF UP přednášel zejména dějiny starší české literatury a teorii literatury.
Autorsky se podílel na prvním dílu tzv. akademických Dějin české literatury (1959), na literárně historickém příručce Panorama české literatury. Literární dějiny od počátků do současnosti (1994), mezi jeho samostatné knižní práce patří mj. Vývoj českého exempla v době předhusitské (1966), Zašifrovaná skutečnost (1972), Vzrušující skutečnost (1984), spolu s I. Hlobilem vydal publikaci Humanismus a raná renesance na Moravě (1992). Je rovněž editorem staročeských literárních památek (např. díla Bartoloměje Paprockého z Hlohol, Jana Dubravia, Petra Chelčického) či autorem učebnic (např. Úvod do studia literární vědy, 2000).

Martin Podivínský (1959), literární historik. Studia českého jazyka a pedagogiky absolvoval na FF UP (absolutorium 1983). Na mateřskou fakultu se vrátil v roce 1990. Badatelsky se zabýval hlavně expresionistickou a existencialistickou linií v české literatuře (viz jeho rukopisná monografie o R. Weinerovi) a poválečnou literaturou šířenou mimo domácí oficiální nakladatelství. Po nemoci odešel koncem 90. let z FF UP.
Je spoluautorem příručky Česká a slovenská literatura v exilu a samizdatu (1990; 2. opr. vyd.1991), Panorama české literatury. Literární dějiny od počátků do současnosti (1994). Je autorem několika literárněhistorických studií, např. Nástin expresionismu v české poezii (1993), Richard Weiner a Le Grand Jeu (1993).

Jan Schneider (1959) je literární teoretik, historik a kritik. Vystudoval obory čeština a němčina na FF UP (1983). Od roku 1984, kdy také získal titul PhDr., působí na katedře bohemistiky a slavistiky (dnes katedře bohemistiky) FF UP v Olomouci jako odborný asistent. V roce 2001 zde získal titul Ph.D. V letech 2001–2005 působil na Slavistickém semináři Ruhr-Universität v Bochumi. Zaměřuje se na otázky literární teorie, naratologie, intermediality, literární kritiky a literatury 20. století.
Podílel na kolektivních pracích Česká a slovenská literatura v exilu a samizdatu. Informatorium pro učitele, studenty i laiky (1991), Slovník českého románu 1945-1991. 150 děl poválečné české prózy (1992), Panorama české literatury. Literární dějiny od počátků do současnosti (1994, 2. přeprac. vyd. pod názvem Panorama české literatury. Literární dějiny od počátků do r. 1989 v podobě multimediální aplikace 2008), Slovník české prózy 1945-1994 (1994), Slovník českých spisovatelů od roku 1945 II (1998), Panorama polistopadové české literatury (e-book, 2012) a Průvodce po světové literární teorii 20. století (2012). Je editorem a spoluautorem knihy Vybrané kapitoly z intermediality (2008). Podílel se jako spoluautor a odborný poradce na pětidílném seriálu České televize Křižovatky současné české literatury (1995). Přeložil knihu Petra V. Zimy Literární estetika (1998).

Jiří Skalička (1922–1997), literární historik a editor. V roce 1945 začal studovat na FF MU v Brně, brzy však přešel na FF UP do Olomouce. Studia dokončil obhajobou disertační práce Fran Levistik a Češi v roce 1949. Už za studentských let se podílel na budování obnovené olomoucké univerzity, na níž později působil jako odborný asistent, CSc.,od roku 1960 (práce Studie obrozenecké satiry 30. a 40. let 19. století), docent od roku 1965 (práce Havlíčkův satirický odkaz) a jako profesor od roku 1991. Krátce pobýval na univerzitě v Lublani a Jagellonské univerzitě v Krakově. Badatelsky se zaměřil na klasickou literaturu, regionální kulturu, literární humor a satiru.
Autor monografií o Havlíčkovi Borovském (1965), Josefu Kocourkovi (1982), několika skript o literatuře 19. století (např. Humor a satira v literatuře 2. pol. 19. století, 1986). Podílel se na kolektivních projektech (např. Přehled dějin české literatury a divadla v Olomouci, 1981; Panorama české literatury. Literární dějiny od počátků do současnosti (1994), editor 24 knižních titulů (např. díla J. Herbena, Karla Havlíčka Borovského, S. K. Neumanna, J. Kocourka, A. Zábranského), spoluautor učebnic a čítanek. Publikoval také velké množství literárněhistorických studií.

Alena Štěrbová (1939) je literární historička, teatroložka a divadelní kritička. Po ukončení studií češtiny a ruštiny na FF UP (1962) pracovala v ostravském a olomouckém rozhlase. V roce 1968 přešla na FF UP, kde působila do odchodu do penze. V roce 1970 zde obhájila doktorskou disertační práci Mládí v novém českém dramatu. Titul CSc. získala v Brně (1983, Slovesné umění v rozhlase) a v roce 1990 byla jmenována docentkou. Zabývala se dějinami české literatury první poloviny 20. století, dějinami a teorií rozhlasové inscenace a také dějinami a teorií divadla. Spolupracovala na kolektivních literárněhistorických publikacích Přehledné dějiny české literatury a divadla v Olomouci I: Od počátku do roku 1918 (1981) a Panorama české literatury: literární dějiny od počátků do současnosti (1994). Vydala publikace Rozhlas a slovesné umění I, II (1976, 1991), O současném činoherním divadle (1990), Rozhlasová inscenace: teoreticky komentované dějiny české rozhlasové produkce (1995), Topolovo básnické drama: Pokus o analýzu deseti her Josefa Topola (1999), Modelové hry Václava Havla (2002), Metaforické hry Josefa Topola (2003) a Dramatická podobenství Oldřicha Daňka (2004) a je spoluautorkou knih Neviditelné herectví (1988) a Umělecké osobnosti brněnského rozhlasu (2001, s T. Lazorčákovou). Redigovala Sborník Králíkova badatelská metoda v kontextu současné literární vědy (1998).


Na knize Panorama polistopadové české literatury se podíleli:

Erik Gilk (1973) je literární historik a kritik. Vystudoval češtinu a historii na FF MU v Brně, kde rovněž absolvoval doktorské studium. Na konci 90. let pracoval jako učitel na základní škole. Od roku 2000 působí na FF UP v Olomouci, nejprve jako odborný asistent a poté jako docent. Přednáší českou literaturu první poloviny 20. století , vede semináře současné literatury, tvůrčí literární kritiky. V letech 2006–2008 byl zaměstnán též jako vědecký pracovník na částečný úvazek nebo jako externista v pražském Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. Je členem redakční rady časopisu Český jazyk a literatura.
Vydal odborné monografie Poetiky a kontexty prózy Karla Poláčka (2005) a Vítěz i poražený. Prozaik Ladislav Fuks (2013), soubor literárních kritik Prozaická zastavení (2010) a studijní příručku Literárněkritické praktikum (2012). Editorsky a autorsky se podílel na multimediální aplikaci příručky Panorama české literatury. Literární dějiny od počátků do r. 1989 (2008). Redigoval sborníky o tvorbě Karla Poláčka (2004, 2007, 2012). Edičně připravil závěrečný svazek Spisů Karla Poláčka Úvahy, korespondence, deník (2001) a kritickou edici Almanachu na rok 1914 (2014). Autorsky přispěl do mnoha týmových publikací, např. V souřadnicích volnosti. Česká literatura devadesátých let dvacátého století v interpretacích (2008) a V souřadnicích mnohosti. Interpretace české literatury první dekády nového tisíciletí (2014).

Jana Kolářová (1974) je literární historička. Vystudovala obor čeština a klasická filologie na FF UP v Olomouci, kde působí od roku 1999 jako odborná asistentka. Přednáší zde starší českou literaturu, dějiny knižní kultury a vede semináře vztahující se ke starším literárním dějinám. Věnuje se raněnovověké literatuře, zejména latinsky psané tvorbě období humanismu.
Kromě odborných studií z této oblasti je spoluautorkou čítanky textů raněnovověké literatury pro VŠ studenty (Dělání mnohých knih žádného konce není, 2011), spolueditorkou výboru studií medievisty Eduarda Petrů (Studie o literatuře a filmu, 2013) a spolueditorkou naukového díla z období humanismu Kronika nová o národu tureckém (2013) Johanna Löwenklaua v překladu Jana Kocína z Kocinétu. Je spoluautorkou pěti kapitol ze starší české literatury v přepracovaném vydání knihy Panorama české literatury. Literární dějiny od počátků do současnosti (multimediální aplikace, 2008) a spoluautorkou kapitoly o současné poezii v kolektivním díle Panorama polistopadové české literatury. S medailony autorů a kritickými ohlasy (e-book, 2012). Pro první svazek Dějin Olomouce (2009) napsala kapitoly Humanistická literatura a Barokní literatura.

Radek Malý (1977) je literární historik, teoretik, překladatel a spisovatel. Vystudoval obor bohemistika a germanistika na FF UP v Olomouci. Od roku 2006 působí na katedře bohemistiky FF UP jako odborný asistent, v současnosti jako docent. Dále působí jako vedoucí katedry literární tvorby na Literární akademii v Praze. Do sféry jeho odborného zájmu spadá německy psaná literatura z českých zemí, literatura pro děti a mládež, teorie překladu poezie a redakční praxe.
Vydal monografie Spásná trhlina. Reflexe poezie Georga Trakla v české literatuře (2006) a Domovem v jazyce. České čtení Paula Celana (2012). Autorsky se podílel na kolektivních pracích Panorama české literatury. Literární dějiny od počátků do r. 1989 (v podobě multimediální aplikace 2008), Dějiny Olomouce. 2. svazek (2009) a Místo – prostor – krajina v literatuře a kultuře (2012), dále přispěl hesly z oblasti české poezie a německy psané literatury pro děti a mládež do encyklopedie 2 × 101 knih pro děti a mládež. Nejlepší a nejvlivnější knihy. (2013). Je autorem ucelené řady učebnic českého jazyka a literatury pro první stupeň ZŠ (2004–2008). Dále je editorem a překladatelem výborů z děl básníků německého jazyka (Georg Trakl, Hugo Sonnenschein, Rainer Maria Rilke, Erich Kästner, Karl Lubomirski, němečtí expresionisté) a autorem pěti sbírek poezie, řady knih pro děti, několika rozhlasových her a dramat.

Lenka Pořízková (1980) je literární historička. Vystudovala obor Česká literatura v Opavě na FPF SU a obor Česká filologie na FF UP v Olomouci. Od r. 2006 působí na katedře bohemistiky FF UP, nejprve jako externistka, od r. 2008 jako odborná asistentka. Od r. 2014 je šéfredaktorkou Vydavatelství Filozofické Fakulty UP v Olomouci. Odborně se zaměřuje na poválečnou českou literaturu, teorii a dějiny divadla či teorii a dějiny knižní kultury. Je členkou redakční rady časopisu Biblio. Vydala monografie Societas contraalcoholica doctoris Řimsae / Protialkoholní společnost doktora Řimsy (2012) a Přátelský podvod. Mystifikace (nejen) v české literatuře 20. století (2014). Je autorkou učebních textů Nakladatelská redakční práce (2010) a Elektronická kniha jako nakladatelský produkt (2012).

Jan Schneider (1959) je literární teoretik, historik a kritik. Vystudoval obory čeština a němčina na FF UP (1983). Od roku 1984, kdy také získal titul PhDr., působí na katedře bohemistiky a slavistiky (dnes katedře bohemistiky) FF UP v Olomouci jako odborný asistent. V roce 2001 zde získal titul Ph.D. V letech 2001–2005 působil na Slavistickém semináři Ruhr-Universität v Bochumi. Zaměřuje se na otázky literární teorie, naratologie, intermediality, literární kritiky a literatury 20. století.
Podílel na kolektivních pracích Česká a slovenská literatura v exilu a samizdatu. Informatorium pro učitele, studenty i laiky (1991), Slovník českého románu 1945-1991. 150 děl poválečné české prózy (1992), Panorama české literatury. Literární dějiny od počátků do současnosti (1994, 2. přeprac. vyd. pod názvem Panorama české literatury. Literární dějiny od počátků do r. 1989 v podobě multimediální aplikace 2008), Slovník české prózy 1945-1994 (1994), Slovník českých spisovatelů od roku 1945 II (1998), Panorama polistopadové české literatury (e-book, 2012) a Průvodce po světové literární teorii 20. století (2012). Je editorem a spoluautorem knihy Vybrané kapitoly z intermediality (2008). Podílel se jako spoluautor a odborný poradce na pětidílném seriálu České televize Křižovatky současné české literatury (1995). Přeložil knihu Petra V. Zimy Literární estetika (1998).

Zobrazuji položky: 1 až 3 z 3
Zobrazit po: 5 | 10 | 20 | 40 | 80

Žánry

Sociální sítě

Twitter Instagram
Knižní hity za super ceny