Třináct záhad

Hlavní postavou titulu je hostitelka slečna Jane Marplová. Tato na první pohled nenápadná pečlivě upravená osoba, vždy laskavá a vlídná na svého synovce i své sousedy, bydlí ve vesničce St.Mary Mead.  Pravidelně po šest večerů si k sobě domů zve hosty. A to svého nesmělého synovce Raymonda Westa – začínajícího spisovatele, sira Henryho Clitheringa – bývalého komisaře ve Scotland Yardu, Joyce Lemprièrovou – známou londýnskou herečku, místního faráře – doktora Pendera a staršího a pokašlávajícího advokáta pana Pethericka.

Třináct záhad

Scházejí se vždy v úterý a tak tyto sešlosti nazvou Úterním klubem. Každý z jeho šesti členů pro zábavu ostatních předkládá nějakou nevyřešenou záhadu, s níž se osobně setkal nebo ji prožil a zná její rozuzlení. Na zbylých členech Úterního klubu je zapojit se do hry, případ podrobně rozebrat a najít jeho řešení. A tak se řeší případ úmrtí po zkažených humrech, chrámu bohyně Astarté, zlatých prutů, krvavých skvrn na chodníku, neviditelného inkoustu či znamení.

Staromódní slečna Marplová se vždy na první pohled věnuje svému pletení, pečlivě počítá očka a zdá se, že vůbec neposlouchá. A přesto je to ona, která přijde záhadě na kloub. K vyřešení tajemných případů používá svůj zdravý selský rozum a příkladů drobných příhod co se denně v klidné anglické vesničce odehrávají.

Slečna Marplová se tak stává příštím rokem vítaným společníkem na podobné sešlosti u manželů Bantryových, a jestli se jí podaří vyluštit dalších sedm nových záhadných příběhů, to zjistíte v další části knihy.

Kde hledala spisovatelka Agatha Christie předlohu pro nejbystřejší vyšetřovatelku detektivních záhad - slečnu Marplovou – nevím, ale určitě měla s její postavou šťastný nápad.

Knihu jsem četla jedním dechem – můžu ji všem doporučit.

Autorkou recenze je Iveta Šindelářová.