Hella

Helena Frischerová, česká Židovka, předobraz hlavní hrdinky románu Jiřího Weila Moskva hranice. Autorka se snaží poskládat její portrét, její život. Máme tu život v Rusku i ve stalinských lágrech. Je tu literatura i život v osamění. Podaří se autorce poskládat celý příběh? Hned na začátku musím říct, jak je vidět, kolik práce za touto knihou stojí. Po kolika lidech autorka pátrala, kolik prošla dokumentů, dopisů a jiných písemností. Kolik lidí potkala a vyzpovídala. Kolik dalších knih musela pročíst. Je tu vidět spousta a spousta hodin hledání. Autorka zkoumala nejen to, jaký život Hella žila, ale hlavně to, jaká byla. Kdo a co ji ovlivnilo, jak se změnila, jaké to je přežít deset let v lágrech a pak se vrátit do normálního života. Jde to vůbec? Tento příběh není snadné čtení, čtenář se opravdu musí soustředit na text, aby se neztratil, aby udržel nit. Nečekejte tu žádnou velkou akci, žádný velký děj. Je to hlavně směs pocitů, vzpomínek, dopisů, a hlavně pak spousta otázek…. A tak málo odpovědí. Moc se mi líbilo, jak autorka píše, její styl. Krásné věty i přirovnání. Navíc z textu cítím určitou naléhavost, která se na čtenáře dokáže přenést. I přesto všechno mi kniha nesedla. Možná jsem ji četla ve špatném rozpoložení, možná by bylo dobré si předtím přečíst knihu Moskva-hranice, která se tu hodně rozebírá. Nevím. Je to určitě zajímavý literární počin, ale tentokrát to šlo trošku mimo mě.