Nepohádka

Kdy jste se začal věnovat psaní? Nejdříve člověk studuje, pracuje a pak píše?

Psát jsem začal v roce 1999, kdy jsem se začal účastnit literárních soutěží. Tehdy jsem byl vysokoškolák, takže to bylo studium i psaní zároveň. Jednou z počátečních prací (krátkou povídkou Stvořitel) jsem se umístil na čelních místech hned ve dvou soutěžích. Byl jsem pasován na rytíře fantasy. Měl jsem štěstí, protože nejsem úplně šuplíkový typ. Když se něčemu věnuji, rád vidím výsledek. Motivaci jsem měl velkou, protože nejlepší povídky ze soutěže byly publikovány v knižním sborníku, a to pro mě tehdy byla vysněná meta. Ne elektronický fanzin, ne časopis, ale KNIHA. Jinak jak jste se ptala na spojení práce a psaní, to je kapitola sama o sobě. Psát při studiu je mnohem jednodušší, ale člověk zase není zvyklý pravidelně pracovat. Při práci se naučíte režimu a sebekontrole, ale zase nezbývá moc času.

A co kdyby to štěstí, ta muška zlatá nepřiletěla? Myslíte, že by vás to neodradilo a psal by jste dál?

Zkoušel bych to dál, ale nejsem si jistý jak dlouho. Třeba bych si začal myslet, že neúspěch pramení z toho, že v psaní zkrátka nejsem dost dobrý. A třeba by to byla i pravda. Na druhou stranu jsem vždy moc rád četl a toužil vyprávět vlastní příběhy. Třeba by mi to nedalo a zkoušel bych tu zeď rozbít znova a znova.

Jakou má vlastně pozici začínající spisovatel v české kotlině? Je v dnešní knižním trhu těžké najít si své místo, prosadit se?

Ano i ne. Je to asi lehčí, než v devadesátých letech, kdy tu byl obrovský boom kvalitní zahraniční produkce, která se tu dříve prodávat nesměla. V posledních letech se objevil zvýšený zájem o české autory jak ze strany čtenářů tak i nakladatelů. Zároveň ale Česká republika patří v Evropě mezi země s největším počtem ročně vydaných knih na obyvatele. To znamená, že je na trhu velká konkurence, a každá kniha má jen krátký čas na to, aby zaujala. Jako začínající autor to člověk nemá lehké, a tak se vyplatí mít za sebou dobrého nakladatele. Teď to popisuji spíše ze stránky trhu, ale já osobně píšu, protože mě to baví. Bez toho snad ani není možné cokoli tvořit.

Je Vaše tvorba určena spíše dospělým nebo dětem? Představujete si konkrétního čtenáře?

Věnuji se více žánrům, některé z mých povídek bych dětem raději do ruky nedával. U svých románů (Nepohádka, Jméno korábu) jsem ale doufal, že to budou knížky, které budou bavit i děti. Možná, že si nevezmou všechny významové roviny, možná nepochopí všechny narážky... Děti ale nejsou nějaké cizí bytosti, které se pak mávnutím kouzelného proutku změní v dospělé. Jsou to stejní lidé jako my, a tak k tomu i přistupuji. Přál bych si, aby mé knížky, stejně jako Exupériho Malý Princ nebo Coelhův Alchymista měly univerzálnější platnost - to je ale přání, jen čtenáři mohou říct, zda se to daří. Konkrétního čtenáře si při psaní nepředstavuji, spíš se snažím vyprávět příběh, který mám uvnitř sebe. Až při redigování si představuji, jak budou reagovat čtenáři.

Myslíte, že příběh v knize Jméno korábu je spíše pro kluky než holky? :-)

To si tedy nemyslím. Je to hodně poetická knížka, a jestli bych měl hádat, jakému pohlaví se zalíbí více, vsadil bych právě na dámy. Je to zatím asi ta nejlepší věc, co mám za sebou. Teď mi bude pár let trvat, než dost zmoudřím a získám nové životní zkušenosti, abych je mohl přetavit v něco podobného.

Uvažoval jste o knize čistě pro dětské čtenáře?

Musím přiznat, že o knížce čistě a pouze pro dětské čtenáře jsem zatím nepřemýšlel, ale třeba se to změní, až budu mít vlastní rodinu.

A dával jste někomu svoje díla číst? Myslím jako někomu zkušenějšímu, aby je posoudil?

Své první povídky jsem dával číst strýci. Byl to velký literát a moudrý člověk, který (na rozdíl od zbytku rodiny) srovnával mé rané výplody s díly profesionálů. A podle toho vypadala i jeho kritika. Když jsem se časem vypsal natolik, aby povídku zhodnotil slovy "není to špatné", tak jsem věděl, že jsem pravděpodobně blízko svého tvůrčího vrcholu :-). Jinak mým hlavním "beta" čtenářem je v současnosti manželka. Nebojí se být kritická, a já ji znám natolik dobře, že když se jí něco nelíbí, tak to poznám. Poměrně dobrým barometrem kvality mohou být také literární soutěže. Jsou hodnoceny anonymně, často početnou porotou. Můžou posloužit k tomu, aby autor alespoň přibližně věděl, jak si stojí. Dnes už nakladatelé sledují ty důležité a občas sami osloví zajímavého autora.

Takže dá se toto použít jako rada začínajícím autorům? Psát do literárních soutěží a neustat?

Je několik možností, jak začít psát. Literární soutěže je cesta, kterou jsem poznal já a zdá se mi srozumitelná a schůdná. Je dobrá v tom, že zjistíte, jak si stojíte, na druhou stranu vám nikdo dílo nerozebere, neukáže chyby atd. To znamená, že je vhodná pro lidi, kteří na sobě chtějí a dokážou pracovat sami a nebojí se studovat kreativní psaní např. i z příslušných učebnic. Druhou možností je účast na workshopech. Třetí, že napíšete bez jakékoli přípravy knihu natolik dobrou, že ji oslovený nakladatel přijme k vydání. To je ale ojedinělý případ. Když se chce člověk naučit dobře psát, musí především hodně číst, mít sen (protože v tomhle případě peníze motivačním faktorem nejsou) a hlavně hodně psát. Je statisticky dokázáno, že psaním se člověk naučí psát nejlíp. :-) Podotýkám, že já se také neustále učím. Určitě se nepovažuji za mistra pera.

Pracujete jako šéf oddělení reklamy. K čemu máte nyní blíž - k psaní nebo k reklamě?

Ano, to je pravda. Už pěkných pár let pracuji pro francouzský Lagardere – pro rádia Evropa 2, Frekvence 1, rádio Bonton a maličké pražské rádio Info DJ. Média jsou zajímavá tím, že děláte marketing pro produkt, který se každým okamžikem mění. Není to jogurt. Blíže mám k psaní. To je pro mou duši. Marketing je na to, abyste zaplatil účty.

Kdy a kde máte nejlepší nápady do knížek? Zapisujete si je hned?

Nápady mě přepadají všude. Většinou v těch nejméně příhodných chvílích, třeba když se tlačím v přecpané tramvaji, akorát usínám, nebo spěchám na pracovní schůzku. Jedno mají společné - když je okamžitě někam nezaznamenáte, o ty nejlepší navždy přijdete. Proto s sebou nosím neustále bloček a stručně si je zapisuji.

Jezdíte na besedy? Pořádáte autorská čtení? Kde získají čtenáři váš autogram?

Teď jsem vydal první knihu u velkého nakladatele. Kromě toho mám za sebou jen jeden další román a povídky v mnoha antologiích. Nejsem žádná spisovatelská celebrita, takže je otázka, jestli by na ty autogramiády někdo přišel. Dejte mi ještě pár let :-) A co se týče autorského čtení, mohu nabídnout jen amatérskou alternativu na svém webu: www.pavelrencin.cz/audiopovidky. Mimochodem, na tomto webu také v současnosti publikuji on-line experimentální román Labyrint. Je to příběh s fantastickými prvky odehrávající se v pražské kanalizaci, který vyprávím pomocí krátkých (v ideálním případě pointovaných) epizod. Přispívám cca třemi stránkami dvakrát týdně, od roku 2008 by jej měl přebírat i fantasy časopis Pevnost. Zajímavé na tom je i to, že text je prakticky čistopis bez jakéhokoli odstupu a redakční práce (věřím, že to je vidět :-), ale na druhou stranu se snažím interaktivně reagovat na ohlasy internetových čtenářů a vytvořit s nimi dialog o dalším směřování románu. Je to zábavné.

Co další knížka? Máte další nápad? Publikujete online, na co se mají čtenáři těšit?

V téhle chvíli pracuji na trilogii, která se bude jmenovat Městské války. Jedná se o příběh z České republiky, z míst, která nás obklopují, a která dobře známe. V těchto kulisách se ale dějí věci, které bych za všední rozhodně neoznačil. Hlavní hrdina Václav je celkem obyčejný člověk. Chodí do práce, která ho nebaví, žije se ženou, kterou opravdu nemiluje, jeho život nemá žádný cíl. A pak se mu stane podivná věc, po které se dostane do strhující spirály neuvěřitelných příhod, při nichž přijde o všechno, co měl, a je přinucen absolutně změnit své hodnoty i celkové vnímání světa. Celý příběh se odehrává na „odvrácené“ straně města, která jako by byla světem za zrcadlem. Tento tajemný svět ale není odtržen od naší běžné reality, spíše se s ní prolíná. Je to čtení spíš pro dospělé než pro děti. Možná nejblíže Gaimanovu Nikdykde. První díl by měl být brzy dopsán.

Přidat komentář