Knižní web

Všechny staré nože

Průměr: 5.0
(1x)
Nakladatel: Knižní klub (EUROMEDIA GROUP, a.s.)
Jazyk: česky
Pořadí vydání:1.
Počet stran:248
Typ, vazba:Kniha, pevná
Formát, hmotnost:133 × 207 mm, 318 g
Více podrobností
Běžná cena: 249 Kč

Není skladem 
Bližší informace o dostupnosti nejsou k dispozici.
Informace o dostupnosti

Zboží bohužel momentálně není skladem. Pokud chcete být emailem informováni o jeho naskladnění, klikněte na tlačítko "Sledovat titul" a zadejte svou emailovou adresu.

Poslední změna: 24.04.2024 23:09

Anotace

Všechny staré nože, které rezivěly v mých zádech, teď vrazím do těch tvých. – Phaedrus Může se špionážní příběh plný akce a šokujících zvratů odehrát během jediného poklidného rozhovoru dvou lidí u večeře v restauraci na idylickém kalifornském pobřeží? Může – pokud ho napíše mistr tohoto žánru, autor celosvětového bestselleru Turista Olen Steinhauer. Před několika lety čelila Vídeň teroristickému útoku s tragickými následky. Místní pracoviště CIA se jim snažilo zabránit – díky souhře náhod získalo klíčové informace, jejich zdroj však někdo prozradil. A nikdo kromě místních agentů o něm nevěděl… Dva z nich, Henry Pelham a Celia Harrisonová, spolu až do oné osudné noci pracovali i žili. Teď má Celia rodinu s někým jiným, odešla ze CIA a zabydlela se daleko od své minulosti. Henry zůstal sám ve Vídni, ale myšlenky na minulost ho neopustily – proto se jednoho dne vydá za Celií. Bývalí milenci a špičkoví agenti, zvyklí nepřiznat pravdu a nikomu nedůvěřovat, se sejdou, aby si vyjasnili, co se tenkrát stalo…

Specifikace

Název: Všechny staré nože

Originální název: All the Old Knives

Autor: Olen Steinhauer

Překladatel: Ivan Němeček

Titul je zařazen do žánrů:

ISBN: 978-80-242-4982-7

EAN: 9788024249827

Objednací kód: -

Čtenářské recenze

Čtenářská recenze – Olen Steinhauer: Všechny staré nože

22.6.2015

Pokud jako já patříte mezi ty, kdo si rádi přečtou dobrý thriller, ale přijde vám, že poslední dobou jsou všechny na jedno brdo, dávejte pozor. Olen Steinhauer napsal špionážní thriller, který se téměř celý odehrává v průběhu jedné večeře. Zaujalo vás to? Mě taky! Čtěte dál…

Odkazy

Večeře, od které odejde jen jeden

22.6.2015

Zní to jako námět pro napínavou divadelní hru: dva veteráni tajné služby se po letech setkávají u večeře, aby se pokusili vyřešit starý případ zrady – a roztáčí se kolotoč vzpomínek, lží a zákeřných bodnutí do zad. Jenže to není divadelní hra, je to thriller. Přímo mistrovský.

Hodnocení a komentáře

Zatraceně dobrá kniha (Lucie Šišková , 31.10.2016) Odpovědět

vřele doporučuji (*****)
Všechny staré nože je přesně to, co potřebujete, abyste si uvědomili, že existují knihy, které vás dokážou vtáhnout do děje a vy čtete mezi řádky, co se odehrává mezi Henrym a Celií. Oba jsou agenti CIA, a přestože Celia skončila, nikdy nepřestane být tou, která věděla nejvíc. Henry byl pověřen vyšetřováním starého případu Frankleru, měl najít toho, který vyzradil důvěrné informace a kvůli tomu přišlo sto-dvacet lidí o život.

Přidejte svůj komentář

E-mail nebude zveřejněn. Vyplňte v případě, že chcete být informování o reakcích na Váš komentář.

Ukázka z textu

Všechny staré nože, které rezivěly v mých zádech, teď vrazím do těch tvých.
– Phaedrus

-----

Sedím tu proti té, která mi postupně osekává srdce, a pořádně nevím, co dělat. Jistě, je tu práce, kvůli jejímuž dokončení jsem přiletěl přes půl světa – koneckonců v kapse mi celý náš rozhovor nahrává mobilní telefon. A pak je tu mé duševní zdraví, které se odvíjí od mých pocitů. Sleduju, jak mluví, občas ke mně dolehne závan její vůně a občas ucítím dotek její ruky. A celou dobu si kladu tu nejzákladnější otázku: Miluju stále tuhle ženu? Je to, jak jsem kdysi pevně věřil, jediná žena, k níž bych se rád uvázal až do smrti? Když poslouchám její sebejistou řeč, mám pocit, že to tak je.
Ale co ta práce? Co Treble, má tajná zbraň?
„Špionáž jako droga,“ říkám. „To se mi líbí. Vick jako překupník. Já jako…?“
„Ty jsi překupník, Henry. Vick je šéf.“
„Dobře. A ty jsi tedy…?“
„Napravená narkomanka,“ říká bez zaváhání. „A doufám, že mě do té mizérie zase nezatáhneš.“
Vrtím hlavou. Možná cítím naléhavou potřebu odvléct ji s sebou zpátky do Vídně, ale když ji vidím tady, kde je ve svém živlu, ten nápad mi připadá stále bizarnější. Navzdory vypitému vínu se vzdávám svých snů. „Povídej mi o Flughafenu,“ vybízím ji.