Sedmilhářky

Tři kamarádky a několik lží a tajemství skrytých za zavřenými dveřmi domovů. Starosti s dětmi, šikana ve škole, zášť vůči bývalým partnerům, nevěra či domácí násilí. Australská spisovatelka Liane Moriarty nahlíží „pod pokličku“ života na maloměstě ve svém románu nazvaném Sedmilhářky. Ten je po titulech Manželovo tajemství a Na co Alice zapomněla jejím třetím počinem, který se u nás objevil v českém překladu.

Děj Sedmilhářek se odehrává v malém australském městečku na poloostrově Pirriwee. Místní škola tady jednoho dne pořádá kvízový večer pro rodiče. Akce na podporu stmelování kolektivu a výběru peněz na nové tabule do tříd se ovšem zvrhne v tragédii. Při bouřlivé roztržce tu jeden z rodičů přijde o život. Podle všeho jde o vraždu… Kdo zemřel? A proč? Na odpovědi si čtenář musí počkat až do samotného závěru knihy.

Liane Moriarty přetáčí děj o půl roku zpět, kdy se vlákna vedoucí k onomu osudovému večeru začala jemně splétat. Dění sledujeme prostřednictvím tří žen. Tou první je svobodná matka Jane, hloubavá, uzavřená a plachá bytost, která se právě se svým pětiletým synem přistěhovala do městečka.

Druhou z žen je čtyřicetiletá Madeline, povahou rozený vášnivý živel, který žije podle hesla „co na srdci, to na jazyku“. Madeline je podruhé vdaná a s nynějším manželem má dvě malé děti. Z předchozího vztahu pak dospívající dceru, která ale v současnosti začíná tíhnout ke svému otci, jenž je před lety opustil, což nese Madeline hodně těžce. Třetí z kamarádek je Celeste, od přírody velká kráska, vdaná matka pětiletých dvojčat. Žije v pohodlí, až luxusu, přesto působí většinu doby vystresovaně…

Na pozadí příběhů žen se odvíjí i celkové dění městečka a život jeho obyvatel. Někteří z nich navíc na konci téměř každé kapitoly komentují a glosují nastalé situace. Povětšinou jsou tyto monology křišťálově jasnou ukázkou toho, jak vznikají nejrůznější drby a klepy, jak snadné je udělat z komára velblouda, jak se z pomluv stává „pravda“…

Graeme: Podle mého názoru to všechno začalo, když se mámy v domácnosti začaly hádat s pracujícími matkami. Jak se tomu jen říká? Válka matek. Moje žena se do toho nezapojila. Na něco takového nemá čas.
Melissa: Víte, co podle mého názoru rozžhavilo všechny doběla? Vši. Radši ani nechtějte, abych vám o nich vyprávěla.
Samantha: Vši? Jak ty s tím vůbec souvisí? Kdo vám tohle řekl? Že to byla Melissa? Chudák ženská trpí posttraumatickým stresovým syndromem, protože je její děti chytaly pořád dokola.  Promiňte, to není k smíchu. Není to ani trochu k smíchu.
Detektiv seržant Adrian Quinlan: „Vyjádřím se jasně. Tohle není žádný cirkus. Vyšetřujeme tu vraždu.“

Samotný děj knihy není vlastně ničím převratným, jsou to situace, jaké známe z každodenního života. Přesto je Liane Moriarty podává natolik osobitým a jemným stylem, že vám na jedné straně napíná nervy k prasknutí, a na straně druhé vás i přes ty dramata přátelsky hladí a rozesmívá. Drží se žánru psychologického románu, nastiňuje podněty, a stejně tak i sleduje důsledky, navíc vykresluje postavy do velmi důkladné hloubky. Pokud knihu lze k něčemu přirovnat, tak nejvíce se mi nabízejí seriálové Zoufalé manželky.

Sedmilhářky nakukují do běžného života člověka - do jeho radostí, starostí, malých i větších lží a špinavostí. Ale úplně nejvíce pojednávají o přátelství. Liane Moriarty umí! Klobouk dolů!

Autorka recenze: Eva Šamánková

Tím si musí procházet právě Jane, která vychovává svého jediného syna Ziggyho naprosto sama. Nevěří ale obvinění matky Renaty a její dcery Amabell, že by byl něčeho takového schopen. Mohl by snad za to jeho otec, kterého nikdy neviděl? Nebo snad Amabell lhala? Co se tím dalšího rozproudí ve státní Pirriwee?

Madeline Mackenziová stojí za každých okolností na straně Jane, a to již od prvního dne, kdy jí pomohla s vyvrknutým kotníkem. Sama však řeší problém s dospívající dcerou, která se přestěhuje k bývalému manželovi a jeho nové ženě Bonnie a jež se snaží svět přes sebe upozornit na zvrácenost dnešní doby. Pomůže však tak, že bude prodávat na internetu své tělo? Proč si s matkou tak dobře nerozumí?

Jenže do školy dochází i jiní rodiče, kteří něco před ostatními skrývají. Mezi nimi je nejen krásná Celeste s nevyzpytatelným manželem, ale i matka Harper a další. Drby, pomluvy, tajnosti i netajnosti vyvrcholí během kvízového večera, kdy všichni ukážou svoji pravou tvář.

*

„Myslela na to, jak ho poprvé spatřila. Byl tak naštvaný, že se narodil, vřískal celým svým tělíčkem, máchal drobnými končetinami, jako by padal, a její první myšlenka byla: Je mi to moc líto, chlapečku. Mrzí mě, že jsem tě do tohohle světa přivedla. Celé tělo jí zachvátil intenzivní mučivý pocit. Ačkoli by ho nejspíš nazvala „radostí“, podobal se spíš žalu. Domnívala se, že takový bouřlivý příval lásky vůči tomu legračnímu, červenolícímu stvořeníčku musí ti špinavou vzpomínku na onu noc spláchnout. Jenže vzpomínka zůstala a uchytila se v zákoutích její mysli jako slizká černá pijavka.
„Musíš si toho svého syna ohlídat.“ Renata přistoupila až k Jane a zabodla prst do vzduchu jen kousek od její hrudi. Oči za brýlemi měla podlité krví. Její hněv byl tváří tvář Janiným pochybám tak hmatatelný a oprávněný.
„Renato,“ mírnil ji Geoff. Podal Jane ruku. „Geoff Klein. Renatu prosím omluvte. Je velice rozrušená.“
Jane mu potřásla rukou. „Jane.“
„Tak tedy dobrá, když už jsme se tady všichni sešli, snad bychom si mohli konstruktivně promluvit,“ pronesla paní Lipmannová a její řezavý hlas přitom nervózně zadrnčel. „Můžu vám nabídnout kávu nebo čaj? Anebo vodu?“
„Já nechci žádné občerstvení,“ zavrčela Renata. Jane si se zvráceným zaujetím všimla, jak se třese od hlavy k patě. Rychle zrak odvrátila. Při pohledu na tak odhalené emoce měla pocit, že vidí Renatu nahou.
„Renato.“ Geoff před svou manželku napřáhl ruku, jako by se bál, že vběhne přímo pod auto.
„Já vám povím, co chci,“ řekla Renata paní Lipmannové. „Chci mít jistotu, že už se to dítě k mé dceři nepřiblíží ani na krok.“

*

Pro nás, české čtenáře, se bravurně představila Manželovým tajemstvím a slabším Na co Alice zapomněla. Tentokrát se zase vyšvihla a připravila velice zajímavý příběh, který spojuje nejen školní prostředí, domnělou šikanu, ale především rodinné kostlivce a „vraždu“. Má to dokonalý spád, dobře promyšlené postavy, ve kterých se člověk neztrácí, a překvapivý konec. Tohle se bude ale těžko překonávat, paní Moriarty.

Autor recenze: Josef Němec

Když mi konečně přišel ten balíček, prvních deset minut jsem byla jenom schopná očima hltat tu krásnou obálku se sedmikráskami. Taky mě překvapilo, jak je kniha tlustá – oproti Manželově tajemství nebo Alici má zhruba dvojnásobný počet stránek!

A pak jsem se konečně vrhla do čtení.

A znovu jsem si připomněla, jak je Liane Moriarty skvělá spisovatelka. Hned během prvních dvaceti stránek příběhu dokázala nejenom perfektně vystihnout atmosféru na jedné „obyčejné“ základní škole na australském pobřeží, ale také trojici hlavních postav.

Madeline je už ostřílená matka, přesto pořád neztrácí energii. Ve svých čtyřiceti letech pořád zvládá vypravovat děti do školy, vybírat si slušivé šaty a každé ráno kontrolovat vrásky ve svém obličeji. Z prvního manželství má čtrnáctiletou Abigail, která jí teď dělá vrásky svou touhou přestěhovat se ke svému otci. Kromě toho musí zvládat i Freda a Chloe, dvojici mnohem mladších dětí.

Celeste je jakýsi její protiklad. Nepřirozeně krásná, klidná a jaksi duchem nepřítomná. Je matkou dvojčat Maxe a Joshe, které jí však nedělají skoro žádné problémy. Žije v nádherném domě na útesu se svým bohatým manželem a jedním děsivým tajemstvím, které se chystá co nevidět vyplout na povrch…

A do třetice všeho dobrého je tady Jane. Obyčejná, mladičká Jane, která svého pětiletého syna Ziggyho musí živit i šatit sama, maximálně s občasnou pomocí svých rodičů. Jane je v Pirriwee nová a doufá, že tady zapomene na své ošklivé vzpomínky související s početím Ziggyho. Jenže místo toho se hned první den dostane do konfliktu s matkou jedné holčičky, která tvrdí, že ji Ziggy škrtil.

Autorka je všechny umí popsat s neuvěřitelným nadhledem, ale přitom důvěrně, takže s nimi od začátku musíme soucítit a vnímat jejich problémy jako svoje vlastní.

Není vždycky nutné říkat svým manželům úplně všechno.

Ten lehký, vtipný styl přitom drsně kontrastuje s tématem smrti, které se Sedmilhářkami prolíná od samého začátku. Na konci každé kapitoly jsou citace svědků hrůzné události, účastníků kvízového večera, který se podle všeho zvrhnul natolik, že došlo k vraždě.

Takže jaký je verdikt? Splnily Sedmilhářky vysoká očekávání? Rozhodně!

Ze tří knih Liane Moriarty, které jsem zatím četla, mi nejčtivější přišlo Na co Alice zapomněla, ale Sedmilhářky mi přišly nejnapínavější, v tomhle mi připomněly Manželovo tajemství. Někdo zde totiž přijde o život. Otázkou je kdo: bude to sympatická „co na srdci, to na jazyku“ Madeline? Krásná Celeste? Nebo křehká, zranitelná Jane?

Autorka recenze: Zdena Kořenová