Tady je ráj - Svědectví o životě v Severní Koreji
| Nakladatel: | Ikar (EUROMEDIA GROUP, a.s.) | |
|---|---|---|
| Jazyk: | česky | |
| Pořadí vydání: | 1. | |
| Rok a měsíc vydání: | 2015/05 | |
| Počet stran: | 184 | |
| Typ, vazba: | Kniha, pevná | |
| Formát, hmotnost: | 135 × 206 mm, 272 g | |
| Více podrobností | ||
| Běžná cena: | 229 Kč |
|---|
Informace o dostupnosti
Zboží bohužel momentálně není skladem. Pokud chcete být emailem informováni o jeho naskladnění, klikněte na tlačítko "Sledovat titul" a zadejte svou emailovou adresu. Poslední změna: 19.04.2024 13:42 |
||||
- Sledovat titul
- Recenze (0)
- Odkazy a akce (1)
- Komentáře (0)
Anotace
Otřesné svědectví o životě v komunistickém ráji, kde se naprosto zhroutila ekonomika a obyvatelé umírají hladem (při hladomoru v letech 1993–1994 zahynuly podle odhadu dva miliony lidí). Autor vypráví o unifikovaném bydlení, škole s krutými tresty, funkcionářském kastovnictví. Děsivé jsou jeho vzpomínky na hladomor, kdy se každý staral jen sám o sebe a mrtví zůstávali ležet celé hodiny na ulicích bez povšimnutí. Lidé vařili polévku ze stromové kůry, chytali krysy, docházelo dokonce ke kanibalismu. V roce 1988 se Hjokovi rodiče rozhodli uprchnout do Číny. Působivé svědectví o nelidském režimu.Specifikace
Název: Tady je ráj - Svědectví o životě v Severní Koreji
Originální název: Ici, c´est le paradis!
Autor: Hjok Kang
Překladatel: Ilona Staňková
Titul je zařazen do žánrů:
ISBN: 978-80-249-2561-5
EAN: 9788024925615
Objednací kód: -
Odkazy
Ráj, nebo peklo?
4.5.2015Severní Korea je pro nás – a pro zbytek světa – jedna velká neznámá. Hranice jsou přísně střežené, do země může vstoupit jen naprosté minimum turistů a ti zpravidla vidí jen to, co tamější vláda chce, aby viděli. Čas od času se ale objeví svědectví přímo z nejtotalitnějšího státu na světě.
Uprchlík Hjok Kang v knize Tady je ráj popisuje dětství v hladomoru a dospívání pod taktovkou přísné propagandy. Jeho rodina díky japonskému původu patřila mezi ty lépe zaopatřené, ale na druhou stranu zase více hlídané.
Hodnocení a komentáře
Titul ještě nikdo nekomentoval, buďte první.
Přidejte svůj komentář
Ukázka z textu
Hladovět, to jsou zpočátku hrozná muka. Potom už skoro nic necítíte. Opuchnete, objeví se nemoci, na vysušené kůži naskáče vyrážka. Když máte prázdné břicho, neštěstí druhých, dokonce i vašich nejbližších, vás nechává naprosto netečnými. Žaludek je tisíckrát důležitější než svědomí. Bez výčitek kradete a stejně tak byste i zabili. To – anebo jistá smrt, velká díra vyhloubená mezi mnoha dalšími na hoře za městem.
Hlavním působištěm opuštěných hladovějících dětí bylo kromě trhu nádraží. Za normálních časů odtud denně odjížděl jeden vlak do Čchongdžinu. Kvůli nedostatku pohonných hmot a výpadkům elektřiny se frekvence spojů omezila na jeden odjezd za dva týdny. Proto bylo nádraží zaplněné lidmi, kteří čekali na vlaky, co nikdy nepřijely. Byla to jedna velká noclehárna, kde ve dne i v noci pospávaly skupinky nešťastníků. A mezi tím vším se bezcílně potulovaly děti podobné kostrám potaženým kůží. Viděl jsem tam i úplně malé děti, roční až dvouleté, co se ještě ani neudržely vzpřímeně na nohou. Po odporně špinavé podlaze lezly po čtyřech a černými ukoptěnými prstíky sbíraly všechno, co našly. A pak to strkaly do pusy, aby zjistily, jestli se to nedá sníst.
Ti, co neměli dost sil, jen polehávali na zemi a pak kapali jako mouchy. Jeden tatínkův kamarád, který pracoval ve zvláštní jednotce, vyprávěl, že se sbíráním mrtvých dětí nijak nespěchal a počkal si, až budou nejméně dvě až tři. Teprve pak je naložil na káru, odvezl a vykopal pro ně jen jeden hrob. Aby se neunavil, hloubil jen mělké jámy, do kterých ukládal ty malé kostřičky, co většinou ani neměly rubáš. Hroby nebyly nijak označené a za nějakou dobu úplně zmizely: splynuly s okolní holou zemí. Zmizely i lesy, borovice uschly, protože se jejich kůra strhávala, strouhala, krájela a dlouze vařila ve vodě a pak se tímhle pokrmem cpaly jiné hladovějící děti. Nejchudší spolužáci se živili trávou. Onsong se podobal peklu.
