Matkárna

Park Slope je část Brooklynu, kde žije vyšší střední třída, země zaslíbená pro tvrdě pracující otce od rodin a matek na plný úvazek. Dětí je tu pomalu víc než dospělých, golfáče blokující chodníky jsou tu na denním pořádku. Na první pohled idylka jako ze žurnálu, ale jakmile se začteme do myšlenek jednotlivých postav – Rebeccy, Karen, Gottlieba, Marca a Melory – ocitneme se ve světě nenaplněných tužeb, nespokojenosti s vlastním životem a prázdnoty.

Všechny výše jmenované postavy řeší především vztahy, sex a zase vztahy. Manželské, mimomanželské, rodičovské, nevěry… Jsou tu zastoupeny všechny formy mezilidských citů od manželské lásky přes žárlivost na vlastní děti, po hledání sama sebe v moři sexuálních eskapád a vzájemná odcizení dříve si rozumějících partnerů. Amy Sohn se toho zkrátka nebojí. Její postavy jsou uvěřitelné, lidské, otevřené, jdou s kůží na trh. Obzvlášť Marco a Gottlieb jsou skvěle napsaní, jejich osobní příběhy ve mně rezonují ještě teď, pár dní po dočtení.

Matkárna je velice chytře napsaná kritika soudobé společnosti. Uvědomělých hrdinů už bylo v historii literatury mnoho – proč přidávat další? A proto si nikdo z obyvatel Park Slope neuvědomuje, jak prázdně některé repliky vyznívají, jak plytké jsou rozhovory o kulinářských specialitách, nejvíc cool restauracích, vintage doplňcích a populárních osobnostech. O to víc je na čtenáři samotném, aby tohle našel mezi řádky a uvědomil si povrchnost dnešní doby a kultury.

Tím ovšem generační výpověď knihy nekončí. Matkárna je jedna z mála knih, která upřímně popisuje strasti i radosti rodičovství, vrhá ostré světlo na ty stránky rodinného života, o kterých se běžně na veřejnosti nemluví. V neposlední řadě připouští také možnost, že ne každý je stvořen pro to stát se milujícím rodičem. A to je v dnešní době „matkáren“ na každém rohu velmi odvážné, leč sympatické tvrzení.

Autorem recenze je Lucie Ernestová

V newyorkské čtvrti Brooklyn – v části Park Slope, žijí šťastné rodiny, kteří zažívají jen a jen nádherné chvíle a sousedské vztahy jsou na nejlepší úrovni. Jako všude jsou tu ale i ti, kteří jim tu průměr kazí a trochu to souznění přibližují k normálním místům ve světě.

Mezi nimi jsou manželé Rebecca a Theo, kteří začínají ve svých povahách hledat nedostatky. Navíc Theo si myslí, že není otcem jejich syna, protože mu není vůbec podobný. A hned se rozžehne nepříjemný oheň. Pak je tu samoživitelka Karen, která trpí nedostatkem financí, ale také problémy se svým malým synem, který chce vše, na co jen pomyslí, a pak nedostatek sexu, který je markantní.

Opomenout nesmím ani filmovou a divadelní herečku, která se chce vrátit před světla reflektorů, a v letadle se seznamuje se s malířem Hissem, se kterým zažije něco nezapomenutelného. Rodinka pana Gottlieba a jeho korejské manželky Sísy na tom zrovna dobře také není. Přichází na ně ponorka a navíc jedno manželovo zaflirtování málem zapříčiní smrt jejich syna.   

A co teprve homosexuální pár – Marco a Todd – jež vychovávají společně adoptovaného syna, který se občas oblékne jako dívka. Co může způsobit další adopce? Proč si někteří hledají v posteli náhradu? Může vše změnit známá neznámá? Co započne nebo ukončí masáž a návykové výpary?

*

„A co jako? Ty jsi taky každej večer opilá.“
„Opilá teda nejsem! Možná trochu lízlá. Dám si tak dvě skleničky vína. To se mi snad jenom zdá. Celá léta do mě šiješ, že jsem nepozorná matka, a přitom jsi v noci na PCP.“
„Myslíš THC?“ řekl a uchechtnul se. Nejhorší věc na trávě bylo to, že všichni, kdo si nedali, automaticky působili nudně. Byla to nadřazená droga, elitářská, což Rebece připadalo stupidní, protože její uživatelé se chovali vesměs jako idioti.
Dva roky to hrála v manželství na dvě strany, a teď se ukázalo, že nebyla sama, byť u něj šlo jen o marihuanu. Cítila se podvedená, ale nebyla si jistá, zda je moudré ho peskovat, když přibližně před třiceti hodinami na ní v přijímacím pokoji v Montauk Clubu ležel Stuart.

…

„Takhle o sobě nemluv.“
„Chtěla bych být štíhlejší.“
„Líbí se mi ženy, co mají na kostech i trochu masa.“
„To je jen zdvořilý způsob, jak říct, že jsem tlustá.“
„Nejsi tlustá, jsi bohyně.“
„Myslíš africká bohyně lásky.“ Zasmáli se, a náhle ji líbal, něžně a pomalu. Rozepnula mu košili a přejížděla rukama po dokonalém hrudníku. Břišní svaly měl úhledně vyrýsované do pekáče buchet. Připadala si jako ve filmu Terry McMillanové. Přes šaty jí masíroval prsa.

*

Hned od prvních řádků jsem byl silně zmaten v postavách a jednotlivých charakterech, ale časem se to zlepšilo natolik, že jsem dokázal, nejen si některou zapamatoval, ale i se s ní ztotožnit. Zajímavě jsou podané ty lechtivé scény, kterých je v díle popsáno až dost, ale určitě bych to nesrovnával se Sexem ve městě. Má to svoje jiné kouzlo a především nečekaný závěr.

Autor recenze: Josef Němec